Na okraji Západní pouště se rozkládá areál zahrnující několik zádušních komplexů. Ve zdejších hrobkách a pyramidách byli pochováni faraoni i vysocí hodnostáři. Nejvýznamnější a pravděpodobně také nejpůsobivější je komplex faraona Džosera - dílo architekta Imhotepa.

Jedním z titulů Imhotepa byl i "tesař z Hierakonpole", což je jméno bývalého hlavního města v jižní části Egypta. Na Egypťany zapůsobil natolik, že byl po své smrti zbožštěn a stal se bohem – léčitelem, v němž později Řekové poznávali svého Asklépia. Imhotep se však proslavil zejména tím, že byl stavitelem první monumentální kamenné stavby, neboť vedl stavební práce na Džoserově stupňovité pyramidě.

Roku 1925 vedl archeolog George A. Reisner harvardsko-bostonskou výpravu, která pracovala v Gíze nedaleko Káhiry. Při průzkumu pohřebiště jižně od cesty k Velké pyramidě (Cheopsově pyramidě) objevil kamennou podlahu, pod kterou se skrývala sádrová plocha. Takto zamaskován zde byl vchod do neznámé hrobky, kterou Reisner označil jako G7000x. Dlouhý příkop plný vápencových bloků vedl k severojižně orientovanému dvanáctistupňovému schodišti, na které navazoval tunel.

Průkopníkem stavby pyramid byl Imhotep, legendární tvůrce Stupňovité pyramidy v Sakkáře. Tamní Džoserova pyramida měla vyzdvihnout duši zemřelého k nebeským mocnostem a vydržet navěky. Proto byl při její stavbě poprvé použit kámen místo tradičních cihel a dřeva. Architekti Velké pyramidy (Cheopsovy pyramidy) vycházeli ze starších zkušeností, stavěli však již "pravou" pyramidu. Měli v úmyslu zakrýt jednotlivé stupně a vytvořit z pyramidy dokonalý hladký jehlan namířený k nebesům. Vše začalo volbou místa.