![]() |
![]() |
Pyramidy jsou to stavby nikoli z prvního, nýbrž z dosti pokročilého stadia vývoje egyptské společnosti. Monumentální architektura nevzniká nikdy "na začátku nějaké kultury". Výstavba takových děl vyžaduje staletí zkušeností, využívání a překonávání tradic, vytváření předpokladů ekonomických, technických, organizačních, ideologických.
Když si první vědečtí výzkumníci Egypta ověřili tvrzení antických autorů, že pyramidy jsou královské hrobky, začali pátrat, jak byli králové pohřbíváni předtím. Ani na okamžik totiž nevěřili, že tyto hrobky v podobě obrovských kamenných jehlanů se vynořily "najednou jako sopečné ostrovy z moře", že ve svých geometrických tvarech "vykrystalizovaly z pouštního písku".
Už Vyse a Perring vytušili, že stupňovitá pyramida je "předstupněm" pravé pyramidy. Champollion s Rosellinim zaznamenali četné styčné body mezi královskými a jinými hrobkami; pokusili se dokonce o náčrt spojovací linie mezi pyramidami v Gize a skalními hrobkami v Údolí králů. Nejdál dospěl v tomto průkopnickém období Lepsius, když objevil souvislost mezi pyramidami a hrobkami hodnostářů v jejich okolí, které tamější Arabové nazývali mastaby, tj. stejně jako masivní hliněné "lavice" se Šikmými stěnami před rolnickými domy, jež jim je svým tvarem připomínaly. Vyslovil názor, že v takových mastabách (tento termín přešel pak i do egyptologie) byli původně pohřbíváni také králové. Z těchto nástaveb, jež se terasovitě zmenšovaly, vznikla podle něho "stupňovitá mastaba", za kterou považoval také Džoserovu pyramidu u Sakkáry, a z té se pak vyvinula "pravá pyramida". Pozdější výzkumy tuto jeho teorii přes různé úpravy a doplňky v podstatě potvrdily.
Na skutečný důkaz, že pyramidy měly své předchůdce v mastabách, musela však věda čekat do poloviny našeho století. Přinesl jej britský archeolog W. B. Emery, který vedl v letech 1935-1956 rozsáhlý průzkum sakkárského pohřebiště a objevil tam řadu mastab z archaické doby. Všechny byly z cihel a rozdílných rozměrů; jedna z největších umožňovala přes značnou zchátralost poměrně snadnou rekonstrukci.
Tvořila komolý jehlan vysoký asi pět metrů, který měřil u základny 28 x 14 metrů a nahoře 14x7 metrů. Původně měla asi dvacet nevysokých stupňů a ohrazena byla pětimetrovou zdí s pravidelnými výklenky. Celkovou koncepcí se velice podobala Džóserově stupňovité pyramidě. Její výzkum pak potvrdil, v co Emery doufal: nešlo tu o mastabu nějakého hodnostáře, nýbrž samého krále, a to krále AndŽjeba (Enezi-ba), prvního krále ze Sakkárského seznamu králů, který se jako "král Horního a Dolního Egypta" jmenoval Merjebten (Mié-bis) a byl podle Ebózevské desky a Manethových Egyptských pamětihodnosti šestým panovníkem první dynastie!
Vyspělá architektura Andžjebovy mastaby nepřipouštěla pochybnosti, že je rovněž výsledkem dlouhého vývoje. Doklady tohoto vývoje se našly hned v jejím okolí: v starších a prostších hrobkách z archaického období. Emery je rozdělil na několik skupin podle dvou hledisek.
Hledání pravzoru pyramid u Sakkáry mělo svůj důvod: na tomto pohřebišti hlavního města Memfidy byly postaveny první pyramidy, na tomto místě musely být tedy zřejmě také stavby, z nichž se pyramidy vyvinuly. Výzkum jiných pohřebišť tomu nasvědčoval. Přesto přinesl nemalé překvapení – v Abydu, pohřebišti starého hlavního města Cinevu, byly objeveny hrobky několika králů první a druhé dynastie, mezi nimi Ahy, Džera, Vedžóa, Vedimeva a Kaa. Hrobky těchto králů byly však objeveny a bezpečně identifikovány také u Sakkáry. Jak mohl být jeden člověk, třebaže byl faraonem, pohřben na dvou místech? A jestliže mohl být pohřben jen na jednom, proč si dal postavit dvě nákladné hrobky s obrovskou pohřební výbavou? Ve které z nich byl pak nakonec uložen k věcnému odpočinku?
Egyptologové nemají na tyto otázky zcela jednoznačnou odpověď. Většinou se domnívají, že stavba dvou paralelních hrobek byla jedním z výrazů známé "podvojnosti Egypta". Egyptský král byl vládcem Horní a Dolní země, byl nositelem koruny Horního a Dolního Egypta a musel mít tedy hrobku v Horním i Dolním Egyptě. Jiní to vysvětlují touhou Egypťanů, aby bylí pohřbeni v blízkosti Usirova hrobu, který kladly mýty do Abydu. Jestliže tam nemohli mít skutečnou hrobku, tak si tam dali postavit (pokud si to mohli dovolit) aspoň symbolickou hrobku (kenotaf) nebo náhrobní desku se jménem (stélu). Vcelku se však shodují, že tito králové byli pohřbeni u Sakkáry, na pohřebišti hlavního města sjednoceného Egypta, a že v Abydu měli jen symbolické hrobky.
Nabízí se několik otázek a nejistých odpovědí. Musíme se při hledání výchozího bodu pro pyramidu zastavit u Andžjebovy a Herneitiny mastaby? Nemáme jít dál a spatřovat jej v hrobkách, jež předcházely mastabám? V hrobkách nikoli vládců a hodnostářů, nýbrž prostých Egypťanů? Vždyť mastaby známe až z historické doby, hrobky egyptských rolníků a usedlých lovců z dob o staletí starších ...
Z vykopávek je zřejmé, že hrobky prostých Egypťanů byly na sklonku předhistorické doby převážně dvojího druhu. V Dolním Egyptě rolníci pohřbívali mrtvé ve svých obydlích; později jim budovali na okraji vesnic cihlové "domy mrtvých" se zešikmenými zdmi. V Horním Egyptě se udržovala tradice pradávných kočovnických "pohřbů na pochodu", kdy mrtvé ukládali do jam přikrytých hromádkami písku, které obkládali kameny, později na ně stavěli nízké mohyly z cihel. Prvky obou těchto hrobek se pak spojily v mastabách. Nejstarším známým typem egyptské hrobky byla tedy jáma v písku s písečnou mohylou zpevněnou obložením. Je možné, že zde je počátek vývoje, z něhož nakonec vyrostla kamenná hora zvaná pyramida? Nemožné to jistě není. Všechny počátky bývají přece skromné.
Necerichet-Džoser |
Sechemchet |
Chaba |
Huni |
Snofru |
Chufu |
Radžedef |
Rachef |
Menkaure |
Šepseskaf
Veserkaf |
Sahure |
Neferirkare |
Raneferef |
Niuserre |
Venis