Abydos - Usirovo posvátné město

Abydos patřil do osmého hornoegyptského kraje. Město, jehož pohřebiště vzniklo již v dávných dobách, bylo zasvěceno šakalímu bohu Chontamentejovi (Ten, který je v čele západu), tedy bohu mrtvých.V historické epoše nahradil Chontamenteje Usir, jenž byl uctíván jako bůh zemřelých po celé zemi. Abydos byl s Usirem spojován již od Staré říše a na počátku 2. tisíciletí př. n. l. nabyl jeho kult takové důležitosti. Ve městě byla uchovávána relikvie Usirovy hlavy (protože jeho tělo rozsekal na kousky bratr Sutech) a bylo považováno za bohův hrob.

Od vlády 6. dynastie se mnozí Egypťané nechávali pohřbívat v Abydu, aby se Usirovi co nejvíce přiblížili. Ti, kdo chtěli být pohřbeni jinde, zde ještě za svého života během návštěvy města alespoň nechali vztyčit pamětní stélu nebo přímo kenotaf, aby si tak předem zajistili život v záhrobí.

Usirovská mystéria

O pět století později již Abydos zastiňoval všechna ostatní místa Usirova kultu. Věčný život už nebyl výsadou faraónů. Mohl ho dosáhnout každý, kdo pomocí magických rituálů a formulí dokázal napodobit jednotlivé okamžiky Usirovy smrti a zmrtvýchvstání.
V té době také vznikla první mystéria. Každý rok na konci října se v Abydu konala velká představení připomínající Usirovo utrpení. Na konci října totiž po záplavách začínalo nové období, kdy se do země zúrodněné bahnem zasévalo zrní. Celá země se připravovala na nový vegetační cyklus. Během oslav, připomínajících znovuvzkříšení boha a polí, přehrávali kněží události Usirova života. Nejstarší známy text vztahující se k přípravám a hraní usirovských mystérií v Abydu je vyryt na pamětní stéle vztyčené správcem pečeti Ichernefretem v 19. stol. př. n. l. Stéla je dnes uložena v berlínském muzeu.

Královské hroby z Archaického období

Chrám Usira Chontamenteje se nacházel ve středu původního města, na jehož místě dnes leží vesnice Bení Mansúr. Cihlová stavba byla vybudována v období Staré říše, později ale na ní bylo provedeno množství úprav. Jižně od chrámu se rozkládalo pohřebiště, na němž si své zádušní chrámy nechalo vystavět několik králů. Mezi nejpozoruhodnější stavby patří chrám Sethiho I. (k němuž přiléhá kenotaf nazývaný Osireion), který dokončil jeho syn Ramesse II. Královské hrobky byly ve městě budovány již od jeho založení. V současnosti je pohřebiště známé pod arabským označením Um mel-Káb, „matka střepů“. Toto pojmenování souvisí s výskytem zlomků i celých kusů obětní keramiky. Na konci 19. století se při vykopávkách podařilo odhalit hrobky z období vlády prvních dvou faraónských dynastií.

V roce 1935 ovšem byly v Sakkáře objeveny první velké královské hrobky z téže doby, což vyvolalo bouřlivou diskusi obhledně funkce staveb v Abydu Jednalo se o hrobky nebo kenotafy? Egyptologická obec se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Podle jedněch byli králové Archaického období pohřbívání v Sakkáře a v Abydu si nechávali budovat pouze kenotafy, podle druhých tomu bylo přesně naopak. Ale nakonec přece převládl názor, že kromě tří panovníků druhé poloviny 2. dynastie byli panovníci pohřbíváni v Abydu. Přispěl k tomu nález staršího královského pohřebiště v Abydu, známého jako pohřebiště „U“, kde byli pochováni vládci již částečně sjednoceného Egypta.

Hrobky z Archaického období měly dvě části – podzemní, určenou pro zesnulého, a nadzemní, v níž pozůstalí vykonávali zádušní kult. Nadzemní část stavěná z nepálených cihel byla předchůdkyní mastaby, jejíž stavební podoba se ustálila za vlády 3. dynastie. Královské hrobky v Abydu se rozkládaly v kamenitém podhůří libyjského masivu, takže jejich podzemní části jsou v podstatě hrobkou vyhloubenou na dně šachty do skály. Podařilo se nalézt první pohřební stély, což byly obloukovitě ukončené kamenné desky, do nichž bylo vyryto jméno panovníka.

Chrám Sethiho I.

Sethi I. si v Abydu vystavěl chrám, k němuž přiléhal kenotaf. Tento Dům milionů roku se však od ostatních lišil. Šlo totiž spíše o votivní památník Sirovi. Zatímco běžní lidé při pouti do svatého města nechávali na paměť své cesty vztyčit stélu, faraón v tomto případě vybudoval rovnou celý chrám.
Chrám přiléhal k přírodnímu kopci a nacházel se na svahu (proto terasovité uspořádání). Byl prodloužen bočním křídlem do tvaru písmene L. Samotná stavba byla zhotovena z jemného vápence, který se dal výborně sochařsky opracovat, zatímco 1,3 metru hluboké základy byly z pískovce.

Před chrámem se rozkládala dvě nádvoří a velký pylon. Z pískovcového pylonu dlouhého 62 metrů se zachovaly pouze základy. Příliš toho nezbylo ani z obou nádvoří, do nichž byly pravidelně hloubeny jámy, kam se zasazovaly stromy nebo se v nich zakládala jezírka. Ve vnitřních stěnách byly niky, do nichž se umisťovaly sochy. Vlevo od nádvoří byly odhaleny rozvaliny velkých staveb z nepálených cihel, jež sloužily jako sklady.

Návštěvníky při vstupu do budovy zarazí její neobvyklé rozdělení do sedmi částí. V ose prvních sedmi vchodů jsou další průchody v témže počtu, vedoucí do druhé sloupové síně, z níž se pak otvírá vstup do sedmi jednotlivých svatyní. Každá svatyně je zasvěcena jednomu božstvu. Papyrové sloupy v obou místnostech jsou uspořádány tak, aby vytvářely rovněž sedm klenebních polí. Jsou zdobeny motivy souvisejícími s příslušnými bohy.

Abydovský seznam králů

Všech sedm kaplí je podélně rozděleno. V první části každé kaple se bezpochyby nalézala bárka konkrétního boha (s výjimkou Sethiho svatyně). Jelikož představa cesty ve starém Egyptě nutně zahrnovala i plavbu po Nilu, byly tyto bárky ve svátky nošeny v procesí. V druhé části kaple pak byla před nepravými dveřmi umístěná socha.

Z druhé sloupové síně se vstupovalo do jižního křídla chrámu, tedy do kratší části obráceného L. Nacházely se tu kaple zasvěcené memfidským bohům Ptahsokarovi a Nefertemovi. Mírně vzestupná dlouhá chodba vedla k místnostem, jež byly „technickým zázemím“ chrámu. Byly zde sály určené k přípravě obětin, prostory pro řezníka, síně pro očistu. Strop tzv. chodby se seznamem králů je zdoben množstvím žlutých hvězdiček (materiálem je měď), které se střídají s kartušemi se jménem Sethiho I.
Do západní stěny této chodby jsou vytesány kartuše se jmény sedmdesáti šesti panovníků, kteří vládli Egyptu. Abydovský seznam králů není sice úplný, i tak ale patří k nejdůležitějším historiografickým zdrojům egyptské chronologie.