Egyptský daňový systém
Daně se platily od samého počátku egyptské státnosti. V Archaickém období byly vybírány v podobě naturálních dávek během pravidelných cest faraona po celém Egyptě. Ve Staré říši započalo pravidelné sčítání dobytka jednou za dva roky. Toto sčítání tvořilo základ daňového systému. Faraon tak měl přehled o bohatství a prosperitě své říše. V případě náročných projektů, jako stavba pyramidy či kopání zavlažovacích kanálů, mohl být census zkrácen a dobytek sčítán každý rok.
Ve starověkém Egyptě v zásadě veškerá země a všichni lidé patřili faraonovi. Egypťané byli povinni odvádět ve prospěch faraona práci výměnou za jídlo. Daně nazývané baku byly dvojího typu – daně v naturáliích a daně ve formě práce, tedy jakási robota. Daně se ve skutečnosti týkaly především řemeslníků a rolníků, jejichž produktivita byla pro stát nejdůležitější. Dahšúrský dekret
V období Staré říše vydal panovník 6. dynastie Pepi I. výnos, podle nějž "dvě pyramidová města krále Horního a Dolního Egypta Snofrua" (Médům a Dahšúr) byla na věky zbavena povinnosti roboty a daní. Na oplátku za toto slavnostní prohlášení musela dotyčná města navždy udržovat božský kult krále. Kopie dekretu byla vytesána do kamenné stély a pravděpodobně vystavena v chrámu. Později napodobili Pepi I. i další faraoni a nomarchové, takže povinnosti platit daně bylo navěky zbavováno stále více chrámů. Egypťané neznali peníze, takže daně platili v naturáliich.
