V Egyptě žilo mnoho nejrůznějších druhů zvířat – poušť a močály byly útočištěm divoké zvěře, za kterou se Egypťané často a rádi vypravovali na lov. Některá zvířata byla považována za ztělesnění bohů a proto byla uctívána v celé zemi.

Pokud někdo vidí Egypt jako vyprahlou zem, zapomíná na „tepnu života" – na řeku Nil. Každoroční záplavy přinášely do údolí úrodné bahno, které zajišťovalo dobrou úrodu, ale bylo také útočištěm velkého množství zvířat. Tím byl pro Egypťany i přísunem potravy.

Lov v poušti byl od počátku egyptských dějin oblíbenou zábavou faraona a vysokých hodnostářů. Terčem jejich šípů byly nejrůznější divoce žijící zvířata. Arabská a Libyjská poušť byly oblastmi, ve kterých mezi jednotlivými oázami putovalo mnoho druhů zvířat z nichž některé bychom dnes v těchto místech už nenašli – například kozorožci, gazely, pštrosi, žirafy. Tato zvířata se časem přesunula do jižnějších částí Afriky. Od dob Střední říše se stal lov prestižním sportem s mužnou zábavou, která ale v sobě skrývala i mnohá nebezpečí.

Egypťané se s oblibou bavili s lovem v rozsáhlých močálech delty Nilu. Stáli na křehkých papyrových loďkách a z nich lovili ptáky nebo pronásledovali krokodýli nebo hrochy.

Zbraně se od nejdávnějších časů mnoho nezměnili – Egypťané k lovu používali házecí hole, sítě, šípy a harpuny. Házecí hůl byla zbraň používána především elitou – byl to plochý dřevěný nástroj zvláštním způsobem zakřivený, aby lépe rozrážel vzduch.

Ryby byly oblíbenou pochoutkou starověkých Egypťanů – na jejich jídelníčku se objevovaly častěji než jiné druhy masa. Nil a močály byly oblíbeným místem rybářů. Velmi vyspělá technika rybolovu vznikla již v období před vznikem dynastií a od té doby se příliš nezměnila. Rybolov mohl být také velice nebezpečný, protože setkání s krokodýlem nebo hrochem nemuselo vždycky končit šťastně pro rybáře.