Ludwig Borchardt

Ludwig Borchardt byl vynikající vědec a organizátor, což je kombinace, která se v jedné osobě často nevyskytuje. Byl žákem berlínského profesora Adolfa Ermana, který vytvořil novou koncepci studia jazyka a kultury starověkých Egypťanů.

Borchardt se vyznal stejně v egyptských nápisech jako v architektuře a výtvarném umění, měl smysl pro detail i pro celek, uměl vidět věci v souvislostech. Tím impozantnějším bylo, co předložil odborníkům ve svých mnohosvazkových a skvěle dokumentovaných abúsírských Náhrobních pomnících v letech 1907 – 1913.

Sedm sezón pracoval Borchardt na abúsírském poli, od jeho předběžného ohledání na podzim 1901 do odvozu darovaných nálezů v roce 1908, a prozkoumal tam tři velké pyramidy z dob páté dynastie: Sahureovu, Neferirkareovu a Niuserreovu. A nejen pyramidy ponořené místy až z třetiny do písku, jejich podzemní chodby, komory atd., jak bývalo zvykem, ale i jejich záhrobní a údolní chrámy, přístupové "vzestupné" cesty, ohradní zdi a všechno ostatní, co se kolem nich nacházelo, včetně dvou vzdálených „slunečních chrámů“ králů Niuserrea a Veserkafa.

Se svými spolupracovníky a dělníky doslovně prohrabal písek okolní pouště do hloubky mnoha metrů a v rozloze několika kilometrů. Jako první archeolog provedl systematický výzkum celého pohřebiště egyptských králů, které tvořilo obrovský komplex staveb kolem pyramidy, která byla jen jednou z jeho součástí.