Dlouhé objevování Karnaku

Teprve v 16. století byl Karnak díky benátskému cestovateli po tisících letech zapomnění znovu objeven. Roku 1589 tam zavítal, jehož jméno historické zdroje neuvádějí. Co ale víme jistě je to, že byl uchvácen majestátností chrámu a své dojmy zapsal do svého deníku, který byl nalezen v Benátkách v roce 1929.

Několik desítek let po benátském cestovateli navštívil rozvaliny ve starobylých Thébách kapucínský mnich Protais. Inspirovaný tím co spatřil sepsal spis, který vyšel v roce 1672 a od té doby se na nebezpečnou cestu do Karnaku vydávalo stále více dobrodruhů. Cesta byla nebezpečná zejména díky banditům, lupičům, nemocem a odlehlosti tohoto místa.

Abbé Sicard

V roce 1722 navštívil Karnak na své cestě  Egyptem Francouz Claude Sicard (viz. obrázek). Byl to vzdělaný jezuita, který ovládal arabštinu a byl do Egypta vyslán s úkolem pokusit se připojit kopty k římskokatolické církvi. Abbé Sicard byl prvním Evropanem, který v Horním Egyptě prováděl skutečné archeologické výzkumy. Od všech navštívených lokalit si vypracovával plánky a byl vlastně první, kdo v rozvalinách Karnaku a Luxoru identifikoval pozůstatky Města sta bran - Théb. Jeho cesta znamenala průlom v poznávání této lokality.

První skutečná studijní cesta a výzkumy proběhly za tažení Napoleona do Egypta. V roce 1799 trávili hodně času v Egyptě dva inženýři - Devilliers a Jollois (viz. obrázek). Jollois se později stal předsedou Francouzské společnosti starožitníků. Výsledek jejich výzkumů byl uveřejněn v díle Description de l'Égypte (Popis Egypta), ze kterého vycházely všechny pozdější expedice.

Bezostyšné rabování

Když na egyptský trůn nastoupil místokrál Muhammad Ali, stal se Egypt bezpečnějším. To ale umožnilo milovníkům starožitností volně obchodovat se vším možným. Tak se stalo, že dva konzulové - Ital Bernardino Drovetti (viz. obrázek) (1776 - 1852) a Angličan Henry Salt (viz. obrázek) (1780 - 1827) - začali mezi sebou soupeřit o to, kdo vyveze do Evropy více předmětů ze svých divokých vykopávek. Tak byl i Karnak (stejně jako dříve další lokality) bezostyšně rabován a drahocenné předměty se stěhovaly do muzeí a soukromých sbírek.

V roce 1828 navštívil Karnak také Champollion - ten měl ale jiné cíle. Jeho zajímaly pouze hieroglyfy a tak všechen svůj čas trávil přepisováním kreseb ze stěn a sloupů Amonova chrámu. Díky tomu mohlo lidstvo znovu poznávat zapomenutou historii faraonů. Jakmile se mu podařilo rozluštit hieroglyfy, stal se Karnak ještě zajímavějším a přitažlivějším místem.

Změnu přinesl až Mariette

Systematické rozkrádání tohoto jedinečného bohatství pokračovalo až do roku 1858, kdy do Egypta přišel Auguste Mariette. Ten založil Egyptskou památkovou správu a tím výrazně snížil množství krádeží. V Amonově chrámu prováděl rozsáhlé vykopávky a jeho archeologové řadu let očišťovali rozvaliny a zpevňovali nejpoškozenější části. Z tohoto období pocházejí také první předpisy týkající se práce v Karnaku.

V roce 1895 založil Mariettův nástupce Jacques de Morgan samostatnou archeologickou instituci - Ředitelství prací v Karnaku. Jejím prvním vedoucím byl archeolog Georges Legrain, který zorganizoval první větší restaurátorskou práci v této lokalitě, která by jinak byla nepochybně odsouzena k záhubě. Později se stala jednou z prvních oblastí, které byly zařazeny na seznam světového kulturního dědictví.

Během zpevňovacích prací se archeologům v Karnaku podařilo objevit opravdu poklady. V roce 1903 objevil Georges Legrain velké množství soch, které představovaly vysoké hodnostáře Amonova chrámu. Ve dvacátých letech 20. století byly v sutinách novější stavby postupně objeveny části Bílé kaple Senusreta I. a krátce nato nález kolosální sochy Amenhotepa IV.