Athanasius Kircher

hieroglyfický zápis jména faraona Haibrea

skládající se ze šesti znaků četl jako "laskavosti boha Usira musí být poskytovány prostřednictvím posvátných obřadů a řady duchů, aby bylo dosaženo blahodárnosti Nilu". Jedná se o skutečně pozoruhodný závěr pokud víme, že faraonovo jméno znamenalo "Reovo srdce je potěšeno". Jeho nejvýznamnějším počinem bylo sepsání čtyřsvazkového díla Oedipus aegyptiacus (viz. obrázek). Toto dílo sepsal mezi lety 1652 - 1654.

Peiresc a jeho spolupracovníci si po analýze prací zaslaných Kircherem uvědomil řadu jezuitových omylů, ale i nadále do něj vkládal (nebo alespoň předstíral, že vkládá) svoji důvěru.

Kircher a koptština

Podle některých historiků je Kircher tím, kdo jako první nalezl spojitost mezi koptštinou a egyptštinou. To ale není zcela pravda, protože od roku 1629 byl o této souvislosti přesvědčen Peiresc. Toho roku dostal dopis od svého přítele z Egypta, který si při rozhovorech s Kopty uvědomil, že je to poslední stádium vývoje egyptského jazyka. Pokud se tedy nějaký Evropan chtěl pustit do studia koptštiny, musel se také pustit do arabštiny. Po prostudování Kircherových prací dva vědci z Peirescova okolí došli k překvapivému závěru - Kircher neuměl ani koptštinu ani arabštinu!

Jak je tedy možné, že byl považován za vzdělance, který významně přispěl k rozluštění hieroglyfů? Připomeňme si, že se usadil v Římě - samotném srdci katolické církve, která v té době stvrzovala všechny vědomosti a znalosti. Katolická církev necítila potřebu šířit vědomí o národu, který biblická tradice líčila v ponurých barvách a Kircher díky svým stykům u papežského dvora tak byl považován za vědce katolické církve. Jeho výsledky tedy nebyly tak pozoruhodné jako u jiných vědců, kteří ale neměli právě styky u papežského dvora.