Na rozkaz vezíra (faraonem pověřeného správce země) se pracovní síla vybírala mezi venkovským obyvatelstvem, které podle systému povinných robot mohlo být kdykoli povoláno k velkým veřejným pracem. Dělníci se snažili zalíbit se faraonovi a ochotně se ujímali tohoto náročného úkolu, protože věřili, že pracují pro svatou věc. Na stavbě Velké pyramidy faraona Cheopse (Chufeva) tak během dvaceti let pracovalo přibližně 100 000 lidí, kteří vozili, přemisťovali a skládali na sebe 2,5 milionu kamenných bloků, z nichž každý vážil asi 2 tuny.

Kameny se na staveniště dostávaly jen hrubě opracované. Bylo tedy nutné řádně je otesat. Kameníci nejprve kameny opracovali do požadovaných rozměrů pomocí palic a dlát a pak je podle přesných značek umístili na pečlivě vyrovnanou plochu spodního kvádru. Umění a schopnosti těchto řemeslníků, kteří s primitivními nástroji zhotovovali mistrovská díla, v nás dodnes vyvolávají úžas.

Košíkářství bylo pro staré Egypťany každodenní činností. Splétání rákosových stonků do tvaru košů, košíků, lůžek a dalších předmětů denní potřeby ale nebylo jednoduché a vyžadovalo určité schopnosti. Toto drobné umění sice nedosáhlo takové umělecké hodnoty jako třeba opracování kamene a kovu nebo keramika, nicméně bylo nedílnou součástí života nadaných egyptských řemeslníků.

Egyptská nilská hlína byla pro hrnčíře prvotřídní surovinou. V každodenním životě se ve velkém množství používaly různé nádoby, džbány, misky, talíře, pohárky a poháry. Hrnčířské řemeslo se vyvíjelo od Archaického období až do doby vlády 18. dynastie. Od komplikovaných tvarů v období Staré říše postupně egyptská keramika přešla ke tvarům jednodušším. Od Nové říše se začala větší pozornost věnovat výzdobě, jejíž motivy si hrnčíři vypůjčovali z přírody.