Archaické období

Nástupcem Niuserra na egyptském trůně byl Menkauhor. Jeho původ je velice nejasný, dosud se nepodařilo najít rodovou větev, kam by tento panovník patřil. Podle Turínského papyru vládl 8 let a zanechal nám po sobě nápis ve Wádí Magháře.

Z faraonů 5.dynastie byl poslední, kdo si nechal postavit sluneční chrám nazvaný Reův obzor. Bohužel se ani chrám ani jeho pyramidu nepodařilo dosud objevit.

Menkauhor

faraon Menkauhor

Pepi II., kartuš faraona

Devadesát čtyři let! Tak dlouho údajně trvala nejdelší vláda faraonských dějin, vláda faraona 6. dynastie Pepi II. Nepříjemným důsledkem jeho výjimečné dlouhověkosti ovšem byl politický chaos, do něhož země následně upadla a který dosáhl takových rozměrů, že jeho smrt byla zároveň koncem zlatého věku.

Pepi II., čtvrtý nebo pátý faraon 6. dynastie (2360 - 2180 př.n.l.), byl pravděpodobně synem Pepi I. a Anchesenmerire II., princezny pocházející z Abydu (Abedžu). Před Pepim II. vládl jeho nevlastní bratr Merenre, který ovšem u moci zůstal jen velmi krátce, zřejmě jen pět nebo šest let. Merenre svou krátkou vládou navázal na politiku svého otce Pepi I. - těžil v dolech na Sinajském poloostrově a pod vedením věrného generála Veniho, který sloužil již za vlády Pepi I., podnikal vojenská tažení do Palestiny.

Faraonem v sedmi letech

Když Pepi II. nastoupil na trůn, bylo pouhých sedm let, a nemohl tedy sám panovat. Jako regenti tak místo něj vládli jeho matka Anchesenmerire II. a matčin bratr a Pepiho strýc Džau. Ten už za Merenreovy vlády vykonával funkci vezíra. Anchesenmerire II. byla zcela jistě velmi silnou osobností, která výrazným způsobem zasahovala do politických dějin Egypta. Na vápencovém bloku pocházejícím z jejího zádušního chrámu se dochoval nápis, který Anchesenmerire II. popisuje jako "královskou manželku Pepi I. a Merenrea a matku krále Pepi II.".

Když mladý Pepi II. dospěl do věku, v němž mohl začít samostatně vládnout, navázal na politiku svého otce a nevlastního bratra. Nezkušenému faraonovi jistě stále pomáhal dřívější regent Džau. Pepi II. se tedy soustředil na Sinajský poloostrov a zemi Punt (s níž faraoni obchodovali již za vlády 5. dynastie), odkud se dováželo stále více vzácných kovů.

Pepi II. se zajímal i o Núbii, která měla pro egyptské hospodářství zásadní význam. Na počátku své vlády panovník podnikl vítězná tažení v oblasti Dongoly. Další tažení podnikl ještě dále na jih, do země Jam, která se rozkládala jižně od Buhénu mezi druhým a třetím kataraktem.

Pepi II. a jeho stavební činnost

Pepi II., o kterém toho vlastně moc nevíme, byl zřejmě nepříliš výrazným faraonem, který se vyznačoval jen svým nezdolným zdravím. Podílel se na zkrášlení svého hlavního města Memfidy (Mennoferu) a důležitých měst v Horním Egyptě.

Pyramida Pepi II. stojí v jižní části sakkárského pohřebiště o "skromné" výšce 50m. Jeho vláda byla příliš dlouhá a královská moc se postupně oslabovala ve prospěch nomů. Král byl dokonce donucen k vydání dvou dekretů o imunitě, jimiž zbavil povinnosti platit daně a jiné odvody všechny lidi a majetek patřící k Minovu chrámu v Koptu.

Ve druhé polovině Pepiho vlády se začala stále více projevovat nespokojenost zemědělců, až se nakonec proti úředníkům státní správy vzbouřili. Kromě těchto lidových povstání musel starý panovník čelit i nátlaku egyptských boháčů, kteří pro provádění svého zádušního kultu získávali další a další pozemky po celé zemi, což ještě zvyšovalo nerovnosti mezi společenskými vrstvami.

Smrtí Pepi II. skončil zlatý věk Staré říše a začalo nepokojné První přechodné období, poznamenané nejistotou a chaosem. Spory o trůn vedly k nevyhnutelné krizi. Na trůn usedl Merenre II., jeden ze synů, které měl Pepi II. se svou nevlastní sestrou Neit. Merenreovou manželkou byla údajně královna Neitokret, která se stala poslední panovnicí 6. dynastie.

Veni se narodil v urozené rodině za vlády faraona Tetiho přibližně před 4 500 lety. Stal se nejvěrnějším služebníkem Tetiho nástupců z 6. dynastie, Pepi I. a Merenrea. Tento čestný muž byl nejen váženým válečníkem a bezúhonným správcem královských panství, ale především důvěrníkem a přítelem egyptských faraonů.

Za Staré říše nebylo výjimkou, že se dětem z nejurozenějších rodin dostávalo vzdělání v královském paláci. Je možné, že se Veni, budoucí generál a vítěz nad egyptskými nepřáteli, vzdělával vedle královských dětí. Bylo mu asi deset let, když si oblékl suknici symbolizující jeho vstup mezi dospělé. Byl tehdy jmenován "představeným palácových nájemců".

Vzestup Veniho

Když zemřel faraon Teti, nastoupil na trůn ještě mladý Pepi I. Veni, který byl možná s novým panovníkem vzděláván, se stal jedním z oblíbenců Pepi I. a byl jmenován "správcem Velké svatyně", což znamenalo, že se staral o veškerá královská panství, přijímal a školil palácové služebnictvo a spravoval pozemky patřící faraonovi. Krátce nato byl Veni jmenován ještě "knězem - předčitatelem".

To byla významná funkce, neboť Venimu dávala pravomoc dohlížet na řádný průběh všech kultů uctívaných na faraonském dvoře. Dalším projevem důvěry Pepi I. bylo udělení titulu "představeného kněží pyramidového města". Dostal na starost stavbu faraonovy zádušní pyramidy, která se budovala severně od pohřebiště v Sakkáře.

Veni se rovněž honosil titulem "jediný přítel", který obvykle odkazoval na fakt, že se hodnostář pohyboval v panovníkově bezprostřední přítomnosti. U Veniho se nicméně zdá, že ho s panovníkem pojilo opravdové přátelství.

Veniho vojenská kariéra

Nepokoje na hranicích stály u zrodu jeho druhé kariéry. Skvěle se zhostil velení faraonské armády a stal se vynikajícím stratégem. Prvními protivníky, s nimiž se Veni musel utkat, byli "Ti, kteří žijí za pískem". To bylo označení pro beduínské kmeny pocházející ze země Kanaán, které pořádaly loupeživé nájezdy a ohrožovaly tak egyptskou nadvládu v této oblasti.

Veni se vydal severozápadním směrem a po Horově cestě (starobylá cesta podél Středozemního moře spojující Egypt s Asií) pronikl do země Kanaán. Špatně organizovaní a nekoordinovaní beduíni nemohli mocné egyptské armádě dlouho vzdorovat. Obyvatelé Memfidy (Mennoferu) přichystali Venimu a jeho armádě triumfální přivítání.

Egyptský úspěch byl ale jen relativní, neboť zanedlouho musel faraon proti stejným kmenům podniknout nové vojenské tažení. Celkem bylo zapotřebí pěti výprav, než se podařilo beduíny porazit. Páté tažení bylo nejmohutnější. Veni se rozhodl nepřítele obklíčit, na což potřeboval velké množství vojáků. Proto se armáda na bojiště přepravovala na lodích.

Veni a faraon Merenre

Po vládě Pepi I. nastoupil na trůn Merenre. Zdá se, že také nový faraon si Veniho vážil a projevoval mu přátelství. Udělil mu několik dalších titulů, mezi nimi titul "komoří a nosič sandálů Jeho Veličenstva". Nový faraon se při posilování své moci spoléhal na moudré rady horlivého služebníka, kterého znal již od dětství. Dobře dělal, protože Veni opět prokázal svou věrnost zemi. V Horním Egyptě neustále narůstala moc nomarchů. Místní vládci požadovali stále větší nezávislost na centrální moci.

Právě v tom okamžiku Merenre znovu projevil Venimu důvěru, když jej jmenoval "knížetem a správcem Horního Egypta", což byl titul, jímž se nikdo před ním nemohl honosit. Bylo mu tím svěřeno území rozkládající se od Elefantiny (na úrovni prvního kataraktu) až do Kúsíje (střední Egypt) a zahrnující čtrnáct z přibližně čtyřiceti nomů, do nichž byla země tehdy rozdělena. Veni v Horním Egyptě znovu nastolil právní pořádek, obnovil placení daní a trestal nepokoje a krádeže. Vrátil do oblasti nadvládu faraona a bedlivě dohlížel na všechny nomy, které spadaly do jeho kompetence.

Pepi I., kartuš faraona

Egyptologové se dlouho domnívali, že 6. dynastie byla začátkem Prvního přechodného období, doby úpadku, která trvala až do znovusjednocení Horního a Dolního Egypta za vlády Mentuhotepa II. kolem roku 2060 př.n.l. Ve skutečnosti ale vlády význačných faraonů 6. dynastie (Tetiho, Pepi I. a Pepi II.) ještě spadají do období Staré říše, neboť Egypt za nich zažíval další rozmach.

Bouřlivý začátek vlády Pepi I. jako by předznamenával četné další obraty, k nimž za jeho panování došlo. Pepi I. nastoupil na trůn ještě jako mladík. Za Horovo jméno si zvolil "Ten, kterého milují Obě země", což naznačuje snahu o uklidnění situace. Můžeme proto předpokládat, že nepokoje tehdy ustaly.

Stavební činnost Pepi I.

Pepi I., stejně jako všichni význační faraoni Staré říše, prováděl rozsáhlé stavební práce ve svatyních v Dendeře, v Abydu (Abedžu) a na Elefantině. Posílil egyptskou kontrolu nad Sinajským poloostrovem a svou armádu přivedl až do jižní Sýrie.

Pepi I. pokračoval v těžbě v dolech na Sinaji a v Núbii otevřel lomy, kde se dobýval kámen pro stavby. Z tohoto kamene je postavena také pyramida Pepi I. v jižní Sakkáře. S podporou svého věrného ministra Veniho podnikal také stavební práce v Tell el-Bastě (Dolní Egypt).

Veni sloužil prvním třem faraonům 6. dynastie. Životopis tohoto muže, jehož existenci se podařilo doložit, je příkladem kariéry faraonova úředníka. Ze státní správy přešel do armády, pak byl jmenován představeným všech královských stavebních prací a z titulu této funkce řídil těžbu v královských lomech a hloubení průplavu u prvního kataraktu.

Pepi I.Pepi I. se oženil se dvěma dcerami velmože Chuje z Abydu (Abedžu). Jeden z Chujových synů se stal vezírem Pepi II. První Pepiho syn Merenre panoval po svém otci jen krátce. Po něm se v šesti letech dostal na trůn Pepi II.

Nové dvorské spiknutí

Pepi I. nezůstal ušetřen pletich ze strany svého okolí. Dokladem toho je nález textu učiněný v Abydu (Abedžu) v zádušní kapli zasvěcené Venimu. Jak bylo v Egyptě zvykem, Pepiho věrný hodnostář do jejich stěn nechal vyrýt svou autobiografii. V ní se vypráví především o palácovém spiknutí, které bylo proti králi osnováno v harému. Komplot skončil vyhnáním provinilé manželky a syna, který byl jeho příčinou:

"V královském harému proběhl tajný proces s královskou manželkou Veretiamtes. (...) Dosud nikdo v mém postavení nevyslechl tajemství královského harému, ale Jeho Veličenstvo chtělo, abych se je dozvěděl, neboť podle mínění Jeho Veličenstva jsem byl schopnější než všichni jeho soudci, než všichni jeho hodnostáři, než všichni jeho služebníci."

Ke spiknutí došlo ve dvacátém prvním roce Pepi vlády. Faraon se krátce předtím oženil postupně se dvěma dcerami velmože Chuje z Abydu (Abedžu). Při svatbě dostaly obě ženy jméno Anchesenmerire a obě porodily faraonovi několik dětí. První se stala matkou princezen Merenre a Neity. Neita se vdala za svého nevlastního bratra Pepi II., který byl synem Pepi I. a Anchesenmerire II. Spiknutí možná souviselo právě s touto svatbou.

 

Egyptští faraoni

Archaické období

První dynastie faraonů

Období Staré říše

1. přechodné období

Období Střední říše

2. přechodné období

Období Nové říše

3. přechodné období

Období úpadku

Období Ptolemaiovců

Mohlo by vás zajímat

Informace o webu

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.