Antef II.

Zatímco Mentuhotep I. a Antef I., první vládci 11. dynastie, vládli pouze po patnácti letech, téměř padesátiletá vláda Antefa II., bratra a následníka Antefa I., se stala nejrozhodnější etapou ve vývoji nové monarchie. Z doby jeho vlády se zachovalo velké množství archeologických, epigrafických a uměleckých dokladů, které nám umožňují detailní pohled na povahu thébského království.

Antef ll. si činil nárok na tradiční duální vyjádření královské moci (nisut - bitej) i na titul "syn Reův", vztahující se k dogmatu o božském původu panovníka. Nepřijal však celý královský protokol s jeho pěti "velkými jmény", tzv. pětinásobnou královskou titulaturu. Přijal pouze "Horovo jméno" Vahanch ("nekončícího života") ke svému "osobnímu jménu" Antef a neměl žádné "trůnní jméno" (které tradičně obsahovalo jméno slunečního boha Rea). Bohužel se dochovalo pouze několik málo vyobrazení panovníka, a proto nelze zjistit, zda používal celý soubor královských korun a ostatních insignií, i když současné torzo dokladů napovídá, že je to málo pravděpodobné.

První thébští králové si zjevně byli dobře vědomi omezenosti své moci. Ve shodě s tím, že vzešel ze společenské třídy provinčních vládců, si Antef II. nechal vytesat životopisnou stélu, která stála ve vchodové kapli jeho hrobky saff v Tárifu. Je na ní vyobrazen v doprovodu svých pěti oblíbených psů a jsou na ní zrekapitulovány úspěchy jeho vlády. Údaje uvedené na této stéle nám bohatě potvrzují i texty jeho stoupenců. Máme dobrý důvod věřit, že poslední nekrálovský thébský nomarcha již ovládal velkou část jižního Horního Egypta. Nicméně rozhodující výpad na sever provedl až Antef II. Dobyl abydský nom, který byl od dob Staré říše nejdůležitějším administrativním střediskem Horního Egypta. Pokračoval ještě dále a zaútočil i na území hornoegyptského 10. nomu. Tím zahájil politiku otevřeného nepřátelství vůči hérakleopolským králům a v pruhu území mezi Abydem a Asjútem musel vést válku, která trvala s přestávkami několik dekád.

Panovníkovi muži

Známe jména několika mužů, kteří sloužili pod Antefem II. Například thébského vojenského velitele jménem Džarej, který bojoval s hérakleopolskou armádou v abydském nomu a probojoval se severním směrem až do 10. nomu; Hetepiho z el-Kábu, který pro krále spravoval tři nejjižnější nomy a Antefova pokladníka Ceceje, jehož nádherná stéla je dnes součástí sbírek londýnského Britského muzea. I když hlavním cílem životopisných nápisů těchto mužů je chvála vlastních úspěchů, není nejmenší pochyby o tom, kdo byl nejvyšší autoritou. Byl jím právě Hetepi z el-Kábu.

Tak praví Hetepi: Byl jsem ten, koho miloval můj pán a koho chválil pán této země; a jeho Veličenstvo tohoto svého služebníka [tj. Hetepiho] opravdu obšťastnilo. jeho Veličenstvo totiž řeklo: "Není nikdo, kdo [...](mých) dobrých rozkazů, než Hetepi!", a tento služebník to činil velmi dobře a jeho Veličenstvo za to tohoto služebníka chválilo. A jeho dvořané říkali: "Ať je tvé jméno chváleno!"

Stavby a umění

Antef II. postavil mnoho chrámů bohům. Nejstarší do chovaný fragment královské stavby v chrámovém komplexu v Karnaku představuje právě sloup Antefa II. Na Elefantině odkryly výzkumy v chrámu bohyně Satety neporušené stavební fáze, z nichž nejstarší pocházejí z Archaické doby. Zatímco králové Staré říše zasvětili bohyni Satetě na Elefantině pouze několik votivních obětin, Antef II. byl prvním panovníkem, který postavil chrám jak Satetě, tak Chnumovi a který o tom nechal pořídi1 oslavné nápisy na zárubních dveří. Všichni jeho následníci z 11. dynastie jehc příklad následovali.

Nekrálovské i královské stavby z doby Antefa II. obsahují nádherné ukázky thébského umění 11. dynastie. Některé z menších předmětů, jako je například Džarejova stéla, ještě předvádějí neumělý umělecký styl Horního Egypta První přechodného období, ale ve stejné době již začaly královské dílny vytvářet nádherně vyvážená díla, pro něž bylo typické hluboké, oblé modelování a která často dosahovala zvláštního estetického účinku kontrastem mezi velkými hladkým plochami a místy vyplněnými jemně tesanými detaily, jako byly podrobně vypracované záhyby plisované suknice nebo složité účesy. Na těchto pracech je patrná snaha vytvořit vhodný styl pro vyjádření aspirací nové dynastie.

Pokud se zaměříme na vývoj jižní části Horního Egypta, lze vysledovat vznik nového politického systému, který postupně vedl k vytvoření Střední říše. Tento proces, který pak měl obrovský dopad na budoucnost Egypta, bychom snad měli považovat za nejdůležitější aspekt dějin První přechodné doby. Neměli bychom však při tom zapomínat, že thébské panství zaujímalo pouze malou, vzdálenou a relativně nedůležitou část Egypta jako celku. Období válek a konfliktů, která dělají z životopisných příběhů tak napínavé čtení, proto musíme považovat za místní a krátkodobé epizody.