Libyjští Šešonkové na Egyptském trůnu

V Ehnásíje el-Medíně uchvátila libyjská rodina trůn, který zůstal volný po vládě nevýrazných tanidských panovníků a založila 22. dynastii. Nastolila vojenskou diktaturu, která se postupně rozšířila až k Thébám a do delty Nilu.

Za vlády 20. dynastie Libyjci představovali silnou kolonii žoldáků žijících v deltě Nilu. Postupem času se poegyptštili, ztratili svou původní identitu a splynuli s novou zemí. Když zemřel poslední faraon 21. dynastie Pasbachaenniut II., zmocnil se trůnu člen rodu Šešonků - Šešonk I.

Šešonk I. a jeho nástupníci

Šešonk I. byl velícím generálem faraonovy armády a oženil se s panovníkovou dcerou Maatkare. Bez problémů tedy převzal žezlo. Kromě sňatku s princeznou posílil a legitimizoval svou vládu přijetím titulatury, která jej spojovala s předchozí dynastií. Svou rezidenci a sídlo centrální moci umístil Šešonk I. do Tell el-Basty. Na dvůr si přivedl nejrůznější hodnostáře libyjského původu, kteří vládli většině velkých měst v deltě Nilu.

Vyplenění Jeruzaléma

Šešonk I. se snažil vrátit zemi její někdejší slávu. Byl především válečníkem a proto dával přednost vojenské cestě a nevěnoval tolik pozornosti pobouření obyvatel, kteří protestovali proti krutosti vojáků a vysokým daním.

Kolem roku 925 př.n.l. podnikl vítězné tažení do Palestiny. Ještě před tímto tažením obnovil obchodní styky s Byblem, který byl strategickou základnou pro všechny výpady do Asie. V Izraeli vládl tehdy král Šalamoun. Po jeho smrti vypukly spory o nástupnictví mezi Jarobeámem (ten nakonec usedl na trůn) a Rechabeámem, kterého za svého nástupce určil zesnulý Šalamoun. Jejich svárů Šešonk I. dokonale využil, vyslal svoje vojska do Jeruzaléma a vyplenil zdejší chrám. Tím Egypt obnovil své někdejší hranice v Asii a naplnil chrámové pokladnice.

Stavitel

Šešonk I. se chtěl zapsat do historie také jako stavitel a tak zahájil v Karnaku velké stavební práce a pověřil svého syna Iupuata jejich řízením. Před druhý pylon nechal postavit slavnostní nádvoří se sloupořadím - dnes je označováno jako búbastidský sál. Nechal také na vnější zeď jižní brány vyrýt líčení svého vítězství nad judskými a izraelskými kmeny.

Dědici a úpadek

Po dvaceti letech vlády stanovil svým nástupcem svého syna Osorkona. Ten vstoupil do historie pod jménem Osorkon I. (924 - 889 př.n.l.) a navázal na politiku svého otce. Ihned po svém nástupu na trůn jmenoval svého syna Šešonka II. Amonovým veleknězem a zbavil tak funkce svého bratra Iupuata.


Osorkon I.	Šešonk II.

Pokud se Šešonk II. dostal vůbec na trůn, bylo to na velmi krátkou dobu. Dalším skutečným vládcem byl tedy Takelot I. (889 - 874 př.n.l.) - syn Osorkona I. a jedné konkubíny.

Velký stavitel Osorkon II. vládl cca v letech 874 - 850 př.n.l. zvelebil Tell el-Bastu, nechal zrestaurovat chrám v Elefantině a zahájil stavební práce v Thébách. Krom své stavitelské aktivity posílil také obchodní styky se Středním východem a nesměle se pokusil bojovat s Asýrií, ze které se zatím stal mocný soused a proto si zajistil spojenectví palestinských pevností, které byly poslední hradbou před egyptskými hranicemi.

Po jeho smrti nastal problém s nástupnictvím. V Tanidě nastoupil na trůn jeho mladší syn Takelot II. a vládl v letech 850 - 825 př.n.l. ale současně s ním získal v Thébách velký vliv Takelotův nevlastní bratr Nimlot, který svou dceru provdal za Takelota II. Po Nimlotově smrti udělal Takelot II. velkou politickou chybu, když jeho nástupcem zvolil jednoho ze svých a nikoliv Nimlotových synů. Mezi oběma větvemi vypukl spor, který byl počátkem úpadku.

Takelot II.