Ahmose, syn Abany

Jeho příběh začíná v období nadvlády Hyksósů. Jeho otec Abana byl vojákem krále 17. dynastie Taa II., který se pokoušel vytlačit Hyksósy z delty. Po jeho smrti navázali na otcův boj s Hyksósy synové - nejprve Kamose a poté Ahmose I., kterému se podařilo vyhnat asijské okupanty z Egypta.
Ahmose se narodil v el-Kábu v Horním Egyptě. Stal se důstojníkem na lodi "Divoký býk" za vlády Ahmose I. a byl ještě mladík, když jej faraon vybral, aby nahradil svého otce ve velení královské lodi, čímž odměnil věrnost celé rodiny faraonovi.

První vojenské tažení zavedlo Ahmose před brány Avaridy - hlavního města Hyksósů. Ahmose I. vedl svá vojska po souši, mladý Ahmose velel zbytku thébské flotily na Nilu. Egypťané dobyli Héliopoli a ještě zrychlili svůj postup. 0 150km severněji se zmocnili Kantary, aby nepřátelům odřízli ústupovou cestu a znemožnili také příchod případných posil hyksóské armády. Po dobytí Avaridy pronásledoval faraon Hyksósy až do jejich týlové pevnosti Šaruhén. Na vracející se egyptskou armádu čekalo v Thébách triumfální přivítání a jednou z nejoslavovanějších postav byl právě mladý Ahmose. Vojáci si ale dlouho míru neužili - v království Kuš vypuklo povstání a u toho nemohl pochopitelně Ahmose chybět.

Nástup 18. dynastie přinesl zásadní změnu egyptské zahraniční politiky. Po Ahmosovi I. dobývali jeho následovníci Amenhotep I. a Thutmose I. rozsáhlá území v Africe a u Eufratu. Ahmose si uchoval svůj vliv i po smrti Ahmose I. za vlády Amenhotepa I., který uznával chrabrost skvělého vojáka a udělil mu titul "velitel královského námořnictva" a také titul "vládcův spolubojovník", což byla zvláštní výsada. Díky tomu se Ahmose zařadil mezi nejvýše postavené muže v zemi.

Po smrti Amenhotepa I. zůstal věrný novému panovníkovi, kterým se stal Thutmose I. Nová vojenská tažení jej zavedla do Súdánu a Malé Asie, kde se egyptská vojska střetla s vycházející mocností - královstvím Mitanni. Ve svých sedmdesáti letech byl stále členem egyptského námořnictva. Když odešel na zasloužený odpočinek, obdržel mnohé pozemky a díky rentě, kterou mu vyplácel faraon, mohl všemi vážený voják trávit v poklidu ve svém rodném městě el-Kábu. Než zemřel, neopomněl nechat vytesat příběh svého života na stěny skalní hrobky a díky tomu se nám jeho příběh zachoval do dnešních dní.