Menu

Nadvládu Hyksósů ukončil teprve Ahmose I. - zakladatel 18. dynastie. S jeho nástupem začalo pro Egypt nové období blahobytu a rozkvětu země.

V Egyptě vládl již řadu let chaos, vzniklo několik malých království, k jejichž vzniku dopomohla řada občanských válek, nepokojů a různých povstání a spiknutí. Severní část, deltu a Střední Egypt ovládali Hyksósové, kteří vládli ze svého hlavního města Avaris. Núbijci využili situace k tomu, že si jižně od 1. kataraktu vytvořili svoje vlastní království. Od nástupu 17. dynastie se začaly objevovat první vzpoury od thébských vládců, v jejichž čele stál Kamose. Ale teprve jeho bratr Ahmose dokázal dobýt hlavní město Hyksósů a vyhnat tento národ z Egypta. Tím skončilo období Druhého přechodného období a začalo období Nové říše.

18. dynastie

Zakladatel 18. dynastie Ahmose I. vyhnal Hyksósy z Egypta, porazil Núbijce a získal zpět území získaná pro Egypt faraony 12. dynastie. Ahmose I. se staral zejména o reorganizaci státní správy a obnovu náboženství. V jeho snažení pokračoval jeho syn Amenhotep I., který nechal vystavět velké množství chrámů. Jeho syn Thutmose I. dobyl Núbii až po území 3. kataraktu a v Asii se dostal až k řece Eufrat. Další faraon Thutmose II. neměl s manželkou Hatšepsut mužského následovníka a po jeho smrti tedy nastal problém s nástupnictvím.

Nástupcem Thutmose II. byl ustanoven Thutmose III. - syn zemřelého faraona s vedlejší manželkou. Protože byl ale příliš mladý, stala se jeho nevlastní matka Hatšepsut regentkou. Regentství se ale velmi rychle přeměnilo ve skutečnou vládu, která trvala 22 let. Do historie se tato královna zapsala zejména obchody s tajemnou zemí Punt a zádušním chrámem v Dér el-Bahrí. Po její smrti se ujal moci Thutmose III.. Ten se stal jedním z nejvýznačnějších válečníků starověkého Egypta. Amenhotep II. (syn Thutmose III.) byl nejprve spoluvládcem svého otce a po jeho smrti vládl sám. Amenhotepa II. vystřídal na trůnu jeho syn Thutmose IV., který musel čelit novému nebezpečí z Asie - tentokrát ze strany Chetitů, se kterými bojoval poté i jeho syn Amenhotep III.

Toho vystřídal na trůně asi nejznámější panovník této dynastie - Amenhotep IV. zvaný "kacířský král". Pod vlivem své manželky Nefertiti stanovil hlavním bohem slunečního boha Atona místo do té doby uctívaného Amona a přijal jméno Achnaton. Z Théb (Vesetu) přesídlil do severněji položeného Achetatonu (dnešní el-Amarna). Po jeho smrti nastoupil na trůn mladý Tutanchaton, který se vrátil do Théb (Vesetu) a pod vlivem Amonova kněžstva se přejmenoval na Tutanchamona. Když ve věku 20ti let zemřel, přejal vládu velekněz Aje, který ale své místo přepustil generálovi Haremhebovi, poslednímu faraonovi této dynastie.

19. dynastie

Haremheb neměl dědice a tak za svého nástupce určil dalšího generála, který se ujal vlády pod jménem Ramesse I. Tento panovník začal se stavbou Velké sloupové síně v Karnaku. Jeho syn Sethi I. se pak vrátil k dobyvačné politice v Orientu a za jeho vlády Egypt opět zaznamenal velký rozmach. Jeho nástupce Ramesse II. se pak do historie zapsal třemi skutky - vítězstvím nad Chetity u Kadeše, délkou své vlády a množstvím budov, které nechal vystavět. Jeho manželkou byla legendární Nefertari, které zasvětil menší chrám v Abú Simbelu.

Smrtí Ramesse II. v roce 1212 př.n.l. skončilo období prosperity a rozkvětu Egypta. Ramesse II. odkázal trůn svému třináctému synovi Merenptahovi, kterému bylo tehdy přibližně 60 let. Tomu se ještě podařilo zachovat prestiž Egypta, podnikl vítězná tažení do Libye a Asie, tím ale nebylo nebezpečí zažehnáno. Velké stěhování indoevropských národů na konci 2. tisíciletí př.n.l. otřáslo postavením mocností. Chetité a Asyřané byli pro Egypt stále nepříjemnějšími soupeři.

Egypťané nad nimi sice dlouho vítězili, ale s postupem času díky špatně vycvičenému vojsku, oslabené moci a vnitřním rozporům neměli sílu déle bojovat. Migrace obyvatelstva byl pro faraony nepřekonatelný problém. Navíc s výjimkou několika faraonů nestáli v čele země charismatičtí panovníci schopní upevnit moc, kteří by měli důvěru a podporu celého národa.

Merenptah porazil Libyjce, ale Egypt prožíval poslední momenty pohasínající slávy. Po jeho smrti roku 1202 př.n.l. nastaly spory o následnictví. Jistý Amenmesse - syn neznámé dcery Ramesse II. - zvítězil v bojích o trůn. Po pěti letech ho vystřídal Sethi II., což byl legitimní nástupce Merenptaha. Po jeho smrti převzal vládu Ramesse Siptah. Ten byl ale příliš mladý na to, aby se ujal vlády a tak se regentství ujala Sethi druhá manželka Tausret. Podle tradice vládla jako by byla faraonem.

Když Siptah nastoupil na trůn, změnil si jméno na Merenptah-Siptah. Vládl však pouze šest let a v roce 1189 př.n.l. po jeho smrti převzala vládu definitivně Tausret. Za její vlády do Egypta začali pronikat cizinci, zejména Syřané a prosazovali svoje zájmy. Po smrti Tausret se ujal vlády kancléř Baj, kterého pak vystřídal Sethnacht, který založil 20. dynastii.

20. dynastie (1186 - 1078 př.n.l.)

Za vlády Sethnachtova syna Ramesse III. zažil Egypt poslední přechodné uklidnění. Ramesse III. provedl rozsáhlé správní a sociální reformy a upevnil vojenský systém, který byl narušen několikaletou anarchií. Konec jeho vlády byl poznamenán hospodářskými nesnázemi a spiknutími, které organizovali lidé blízcí faraonovi a ženy z královského harému.
Vlády Ramesse IV. až Ramesse XI. znovu přinesly anarchii a rabování země. Žádný z těchto panovníků nebyl schopen dostatečně se prosadit. Po smrti posledního panovníka ramessovské dynastie se země rozpadla na dvě části. Toto období označujeme jako Třetí přechodné období (1078 - 715 př.n.l.).