Odchod Židů z Egypta

Odchod Židů z Egypta je významným okamžikem v dějinách židovského i křesťanského náboženství. Prvních patnáct kapitol knihy Exodus vypráví o tom, jak Mojžíš osvobodil svůj lid a umožnil mu uniknout z "otroctví". Kromě náboženského významu má odchod Židů z Egypta i symbolický význam. Ukazuje, že každý člověk musí bojovat za své osvobození, aby tak sebe sama obrodil.

Za vlády Sethiho I. a Ramesse II. byli Židé považováni za otroky. V deltě Nilu, v zemi Gošen, kde se usadila Jákobova, pracovali na výstavbě měst Piramesse a Pitom. Mojžíš byl vychován jako Egypťan, ale poté, co byl svědkem toho, jak jeden Egypťan udeřil Izraelce, se vzbouřil. Následně musel uprchnout, aby se vyhnul spravedlnosti. Útočiště nalezl v midjánské zemi na jihovýchodě Palestiny, kde se oženil s dcerou knížete Jitra - Siporou. Když faraon zemřel (pravděpodobně se jednalo o Ramesse II.) vrátil se Mojžíš do Egypta.

Bůh se pomstil Merenptahovi

Po návratu do Egypta pak se svým bratrem Áronem předstoupil před Merenptaha. Požádal ho, aby jejich lid nechal odejít do pouště, kde bude uctívat svého Boha. Faraon se rozhněval a robotu Židům ještě ztížil. Ani na druhý pokus Mojžíš s Áronem neuspěli. Bůh se pomstil tak, že seslal na Egypt strašlivé rány.

Pronásledováni faraonem

Bůh nevedl svůj lid "cestou směřující do země Pelištejců" (tuto cestu podél Středozemního moře používaly armády při taženích do Palestiny a Sýrie), nýbrž "přes poušť k Rákosovému moři" - tím je myšlena oblast Rudého moře. Faraon se ale v čele své armády vydal pronásledovat Židy.

Když Židé z dálky slyšeli rachot egyptských vozů a dusot koní, přeměnil se Bůh v oblakový sloup, který oslepoval jejich pronásledovatele. Když došli Židé ke břehu, rozdělil Bůh moře prudkým východním větrem a mezi dvěma hradbami z vody přešli uprchlíci moře suchou nohou. Když za nimi vešli Egyptští, moře se nad nimi zavřelo a navždy je pohltilo.