Alexandr Makedonský - Veliký

Alexandr se narodil roku 356 př.n.l. v Pelle, které bylo hlavním městem makedonského království. Jeho vychovatelem byl Aristoteles. Na trůn usedl ve dvaceti letech a jako vládce Řecka zahájil dobývání Asie. Během deseti let vybudoval říši, která sahala z Makedonie do Egypta, Afghánistánu a k řece Indu. Na egyptský trůn nastoupil v roce 330 př.n.l. a dva roky předtím založil město Alexandrii, která se stala později sídlem Ptolemaiovců a hlavním městem Egypta. Toto město se krom jiného proslavilo krásným majákem, na jehož vrcholu stála socha boha Dia. Maják naváděl do přístavu mořeplavce z celého Středozemí.

Alexandrovo tažení

Poté, co si Alexandr upevnil postavení ve své domovině, vyrazil na tažení, kterým dobude téměř celý tehdy známý svět. Vyrazil zjara roku 334 před n.l. s vojskem čítajícím 30 000 pěšáků, nějaké množství lehké pěchoty, lukostřelců a asi 5000 jezdců. S touto silou chtěl Alexandr porazit perskou říši, která dokázala postavit do pole snadno přes milion mužů, i když pravda méně kvalitních než Makedonci.

Prvním problémem, na který Alexandr narazil bylo překonání Helléspontu, který strážila perská flotila. Naštěstí pro Makedonce na ně vůbec nezaútočila a nechala všechny vojáky přeplavit úžinu beze ztrát. Alexandr tak překročil Evropu, kterou už neměl nikdy spatřit.

Nejprve zamířil k dávno zničené Tróji, kde uctil památku trojských hrdinů (Homérovy eposy Alexandr nesmírně miloval). Poté vytáhl Alexandr na sever k Dardanelám a tam se otočil na východ, kde svedl vítěznou bitvu u řeky Gráníku, kde se poprvé utkal s perským králem Dareiem III. Více se o jejich vzájemném boji dozvíte zde. Po této první z dlouhé řady Alexandrových úspěšných bitev proti Peršanům se vydali Makedonci do Sard. Zde mu místní Lýdové otevřeli brány a vydali mu i městský poklad značné ceny, který po nějakou dobu zažehnal Alexandrovy finanční problémy. Stejně jako Sardy získali Makedonci i slavný Efesos, kde při první zmínce o Alexandrovi zlynčovali perské velení města a otevřeli brány.

Alexandr v Kárii

Poté pokračoval do Kárie, kde ho vyhnaná panovnice Ada poprosila o pomoc při znovudobytí jejích práv. Alexandr tedy táhl k centru země, městu Milétos. Velitel města chtěl nejdříve kapitulovat, ale poté se dozvěděl o posilách, které jsou na cestě a opevnil se. Alexandr šikovně umístil svou flotilu 160 lodí na velmi výhodné místo, čímž zbavil opozdivší se perskou flotilu se 400 loďmi výhody. Parmenión, Alexandrův nejvyšší velitel naléhal na svedení bitvy na moři, ale Alexandr to odmítl a vzal město útokem. Zde najal část poražených obhájců (u Alexandra, který obdivoval statečnost, častý jev), rozpustil svou flotilu, na kterou neměl peníze a vydal se k Halikarnássu. Město disponovalo značným opevněním a navíc jedním z jeho velitelů byl Memnón, vrchní velitel všech řeckých žoldnéřů v perských službách, velmi schopný muž.

Alexandr se připravil na dlouhé obléhání. Nejdříve dal zasypat příkop před hradbami hlínou, aby mohl přisunout své obléhací stroje. Výpady posádky nic nezmohly, a tak byl brzy úkol hotov. Arriános píše, že poté se díky chlubivosti dvou makedonských vojáků málem podařilo města dobýt, ale obránci nakonec improvizovaný úder zastavili. Situace Halikarnássu však začala být kritická. Dalším útokem měl Alexandr města už i dobýt, ale údajně zastavil své vojáky, aby zabránil zkáze města a čekal na mírové návrhy. Místo toho však Peršané a řečtí žoldnéři zapálili města a části se podařilo uprchnout, včetně Memnóna. Po dobytí města pustil Alexandr na dovolenou všechny vojáky, kteří se oženili těsně před výpravou, což bylo jak populární, tak prospěšné.

Alexandr v Babylonu

Po bitvě u Gaugamély, kde definitivně porazil Dareia III., se mu otevřela cesta na Babylón. Alexandr toho využil a táhl s celým vojskem vstříc městu, které disponovalo pevným opevněním. Alexandr však opět nemusel vojska, protože město kapitulovalo bez boje. Kromě jiných pokladů našel i státní pokladnici, a tak se mohl projevit jako štědrý muž - dal svým vojákům dva platy navíc, uspořádal mohutné hry a zdržel se v Babylóně více než měsíc. Poté vtáhl do Sús, kde našel 40 000 talentů ve stříbře a stejné množství dareiků ve zlatě - na tehdejší dobu fantastické bohatství. Poté se Alexandr rozhodl jít do Persepole. Cestou narazil poprvé od Gaugamély na odpor, kmen Uxiů byl ale poražen.

Na cestě do Persepole potkal Alexandr zástup tisíců řeckých maloasijských otroků, kteří uprchli a šli novému vládci naproti. Všichni z nich byli zmrzačení, většinou s usekanými údy, které nepotřebovali při práci. Alexandr je zaopatřil a příštího dne vtáhl do Persepole, obřadního hlavního města říše. Alexandr vydal svým mužům město v plen. Dareios přezimoval v Ekbataně naprosto v klidu a nečinil žádné přípravy na válku, takže si Alexandr dovolil i výlet k náhrobku Kýra Velikého.

Alexandrův poslední střet s Dareiem

Na jaře se vydal ve stopách Dareia, kterého chtěl dopadnout. Do Ekbatany dorazil příliš pozdě, ale opět se zmocnil obrovského množství peněz. Dareios se odsunul směrem na sever spolu s 30 000 vojáky, kteří mu zbyli jako doprovod. Hlavní část zbývajícího vojska tvořili muži z Baktrie pod velením Béssa. Tento muž spolu se schopným velitelem jezdectva Nabarzanem začal osnovat spiknutí. Zbytky řeckých žoldnéřů (3000 mužů z původních 50 000) pod velením Patróna se pokoušely krále jak chránit tak i varovat před spiknutím, ale bylo jich příliš málo a varování vyzněla naprázdno.

Při jedné ze zastávek na útěku, odešli Peršané shánět potraviny a nechali krále v doprovodu Baktrijců. Jejich velitel Béssos poté krále zajal a usadil na obyčejný nákladní vůz. Alexandr už však byl Peršanům v patách, zahájil útok na kolonu. Béssos viděl, že situace je beznadějná a zavraždil Dareia. Poté se dal na útěk. Jeho komplic Nabarzanés s akcí nesouhlasil a vytáhl naproti Alexandrovi, aby kapituloval a později mu bylo odpuštěno.
Brzy poté došlo ke spiknutí, které mohlo ohrozit Alexandrův život - Parmenionův syn Filotás a několik jeho druhů zosnovalo spiknutí kvůli tomu, že se podle nich Alexandr příliš přizpůsobil perským zvykům. Viníci byli popraveni, ale stejný osud stihl i Parmenióna.

Výprava do Indie

Roku 327 před n.l. zmobilizoval Alexandr svou největší armádu, která čítala 120 000 mužů mnoha národností, aby se s ní vydal dobýt Indii, kde měl být i okraj světa. První boje byly velmi tvrdé a opět se vedly s kmeny, které se opevnily v horských pevnostech. Alexandr byl na přístupech do Indie opět dvakrát raněn. Poté co překročil Indus se dostal do konfliktu s králem Pórem. Svedl s ním vítěznou bitvu u Hydaspu, přijal poraženého krále jako svého vazala a jal se dál pokračovat v postupu.

V té době zemřel Alexandrův legendární kůň Bukefalos a Alexandr mu postavil město. Svedl úspěšné boje s Pórovým protivníkem a králi věnoval kus získaného území. V té době však začala dříve železná morálka mužů klesat z důvodu vyčerpání, častých nemocí a monzunových dešťů a muži odmítli další postup. Alexandr se s tím nechtěl smířit, ale nakonec kapituloval. Muž, kterého neporazila žádná armáda, musel zanechat tažení kvůli nespokojenosti svých mužů.

Alexandr se rozhodl pro cestu po toku Indu, plné nebezpečných kmenů a samozřejmě i nemocí. Přišel se s ním rozloučit i Póros, který dostal od Alexandra královskou moc nad celou dobytou oblastí v Indii. Poté se Alexandr s flotilou 2000 lodí a početným doprovodem nebojujících vydal na pochod. Před ním ležela země Mallů, kteří mu odporovali ze svých měst. Mnoho jich Makedonci vypálili, až došli k hlavnímu městu. Zde Alexandr porazil nejprve Mally před bránami a poté zahájil obléhání. Při tomto tažení byl raněn do plic. Když jeho vojáci uviděli krále ležet, vylezli na hradby všemi možnými cestami a Mally rozdrtili.

Po této bitvě Alexandr svoje vojsko rozdělil. Krateros vedl doprovod snazší cestou přes Kandahár do Persie a sám Alexandr s flotilou pak táhl na jih. Zde dobyl okolí delty Indu a připravil se k návratu. Flotila měla plout podél pobřeží (řecké lodě nenesly velké zásoby, navíc navigace v Indii byla ztížená) a sám Alexandr s pěším vojskem pak měl táhnout podél pobřeží a zásobovat loďstvo.

Pochod začal na podzim. Alexandr počítal s přístavy na cestě, odkud chtěl brát vodu i jídlo, ale nenašel nic. Proto musel chtě nechtě nechat flotilu na holičkách a snažit se zachránit alespoň pěší armádu a doufat, že si velitel loďstva Nearchos nějak poradí. Nearchos sice na cestě prožil mnohé krušné okamžiky (zvláště poté, co zjistil, že ho Alexandr nebude zásobovat), ale dostal se do Persie relativně v pořádku.

Alexandrovo vojsko zažilo 60 dní pochodu pouští, v hrozných vedrech. Zvířata brzy pošla, takže ti, kteří odpadli, byli odsouzeni k záhubě. Alexandr jel nejdříve na koni, ale poté sestoupil a vedl své vojsko pěšky. Alexandr udělal velkou chybu, že táhl zrovna tudy a později si to vyčítal. Nyní však musel zachránit zbývající muže. Pomohla mu náhoda - s posledními koni vedl v zoufalé situaci výpravu k moři pro vodu. Nakonec ji našel - zůstalo mu jen pět koní, ale další cesta už proběhla bez větších potíží. Psal se rok 324 před n.l. a Alexandrovi už ubíhal poslední rok života.

Poté, co se vrátili Nearchos a Krateros, Alexandr vystrojil veliké slavnosti pro ty, kteří se navrátili. Pak začala největší svatební hostina starověku - Alexandr si bral Dareiovu dceru, Héfaistión dostal její sestru Drypetis, Krateros Dareiovu neteř, Ptolemaios, pozdější egyptský faraón dostal dceru významného dvořana Artabaza, Nearchos jeho vnučku a mnoho dalších Makedonců si bralo perské nevěsty. Poté začaly přípravy na cestu do Babylonu.

Alexandr vjel do Babylonu sledován špatnými proroctvími. Ihned začal připravovat nové průzkumné i bojové tažení do Arábie, přípravy probíhaly hlavně v babylónském říčním přístavu. Do těchto příprav ještě musel slavnostně pohřbít Héfaistióna, kterého nechal spálit na gigantické 65 metrů vysoké hranici.

Když do odjezdu zbývalo méně než čtrnáct dní, když Alexandr dostal horečku. Jeho muži v tom neviděli nic vážného, každý z nich prodělal podobnou nemoc a většina jich přežila. Alexandrovy horečky však neklesaly a král byl velmi sláb - vynořily se zvěsti, že ho někdo otrávil nebo mu dali napít nakažené vody. Zemřel v noci z 10. na 11. června 323 před n.l. a říše kterou budoval se po jeho smrti dostala do těžkých vnitřních bojů a rozpadla se na menší části - viz.mapka.