Ptolemaios I. Sótér

Ptolemaios I. Sótér se stal vládcem Egypta po dlouhé a složité cestě, která začala roku 334 př.n.l. výpravou Alexandra Velikého proti Persii. Byl synem makedonského aristokrata Lága (proto se též jeho dynastie nazývá někdy lágovská) a patřil už od raného mládí k Alexandrovým nejbližším druhům. Vyprávělo se prý, že jeho skutečným otcem byl Filip II., čímž byl Ptolemaios v očích širokých vrstev povýšen na nevlastního bratra samotného Alexandra!

Na Alexandra doprovázel jako jeden ze sedmi členů jeho osobní stráže. Bojoval u Gráníku, vyznamenal v bitvě u Issu, později prokázal své schopnosti zejména v bojích pod Hindúkušem a na březích Indu. Nakonec dosáhl hodnosti, která odpovídá v našich pojmech kombinaci ministra obrany a šéfa generálního štábu. Byl také u Alexandrova smrtelného lože v Babylóně roku 323 př.n.l. a zúčastnil se porady nejvyšších hodnostářů o rozdělení správy jeho říše. Na ní si řekl o Egypt a bez námitek ho dostal. Na rozdíl od svých druhů už tehdy pochopil, že Alexandrova říše se bez Alexandra neudrží, a tak místo boje o její ovládnutí jako celku, se rozhodl pro jednu z jejích částí.

Hlavním rysem Ptolemaiovi politiky ve vztahu k Egypťanům byla úcta k tradici. Zachoval a respektoval všechno, co bylo pro něho výhodné. K reformám přistupoval obezřetně a prováděl je citlivě. Makedoncům a Řekům, jejichž usazování v Egyptě podporoval, umožnil rovněž žít podle vlastních tradic. Zavedl jakýsi dvojí režim, řecký pro Řeky a egyptský pro Egypťany, který jim umožňoval žít vedle sebe a vcelku je uspokojoval. Přitom však nepřehlížel nutnost vytvářet mezi nimi spojovací články.

Pokud jde o zahraniční politiku, vyhýbal se účasti na válkách svých bývalých druhů o Alexandrovo dědictví. Měl zájem o Egypt a neváhal využít příležitosti, kdykoliv se mu naskytla, aby se zmocnil některé z jeho dřívějších držav. Získal Kyrenaiku na západě, Palestinu s Foinikií na východě, jižní Sýrii, později též Kypr a Kyklady. Za pouhých dvacet let se stal ve Středomoří pánem většího území než kdysi Ramesse II.

Své sídlo přenesl z Memfidy do mezitím vybudované Alexandrie, kterou povýšil na hlavní město Egypta. V Alexandrii byl vystavěn královský palác, chrám boha Serapida, Múseion (chrám můz) s rozsáhlou knihovnou, do které byly postupně soustředěny všechny památky řeckého písemnictví. Dále bibliotéka , divadlo a další stavby. Založil nové město Ptolemaida Hermiú v Horním Egyptě a zrekonstruoval zavodňovací zařízení ve Fajjúmské oáze a kromě jiného obnovil průplav mezi Nilem a Rudým mořem.Největší a nejslavnější stavbou, kterou zahájil v posledních letech vlády, byl maják na ostrově Faru před alexandrijským přístavem. Měl podobu několika stupňové věže s plošinou pro otevřený oheň, byl obložen bílým mramorem a ozdoben sochami. Měřil prý 180 metrů a převyšoval tak nejvyšší pyramidu. Nic se z těchto staveb bohužel nezachovalo. V Alexandrii se z nich nenašli dokonce ani trosky. Z majáku na ostrově Faru, sedmého divu světa, se podařilo identifikovat jen několik mramorových úlomků ve zdech středověké pevnosti sultána Kaitbaje, jež stojí na jeho místě.