Senusret III.

Za vlády Senusreta III. (1872 - 1854 př.n.l.) poznal Egypt nebývalý rozkvět. Senusret III. reformoval státní správu a zabezpečil hranice země, díky čemuž se stal legendární postavou.

Krátce po svém nástupu na trůn musel řešit závažnou otázku - bylo třeba zásadně omezit moc některých nomarchů, kteří svým vlivem a bohatstvím soupeřili se samotným faraonem. Senusret III. se odhodlal k radikálnímu kroku - zrušil úřad nomarchů a zemi rozdělil na tři kraje - Sever, Jih a Hlavu jihu. Ty podléhaly přímo vezírovi a jednotlivé kraje spravovali úředníci, kteří spolupracovali s poradním sborem.

Amenemhet II. a Senusret II. (předchůdci Senusreta III.) polevili v ostraze hranic a toho využily súdánské kmeny, které pronikly do dolní Núbie. Senusret III. se s nimi rozhodl rázně zatočit - vyslal do této oblasti početnou armádu a aby se několik desítek tisíc mužů mohlo na širokých lodích přepravit do Núbie, nechal prokopat průplav 1.kataraktem. Díky vítěznému tažení do země Kuš a dvou vítězných tažení do Núbie rozšířil hranice Egypta a aby zabránil povstání na dobitých územích nechal postavit nebo rozšířit pevnosti. Definitivně tak přičlenil Dolní Núbii (Vavat) k egyptskému území.

Výsledkem tří vojenských výprav bylo posunutí jižní hranice Egypta hluboko do núbijského území k pevnosti Semna. Pevnost byla postavena nad velmi úzkým úsekem řeky, kterým v případě nízké hladiny řeky nebylo možné proplout na lodi. Egypťané tak kontrolovali celý tok Nilu. Zahájil první opravdové vojenské tažení proti syrským a palestinským kmenům. Po tomto tažení se začaly rozvíjet kontakty mezi oběma regiony. Vzkvétající Egypt hlavně přitahoval mnoho východních pracovníků. Zemědělci a řemeslníci byli najímáni na zvelebovací práce ve Fajjúmu.

Senusret III. má pochopitelně stejně jako ostatní faraoni i zásluhy architektonické. Nechal vybudovat překrásné stavby na Elefantině, v Abydu a v Karnaku. Do jeho vlády spadá rovněž počátek výstavby hlavního chrámu boha Moncua v Medamúdu. Bohužel jen málo památek se dochovalo do dnešních dnů. Doba jeho vlády rovněž představuje jeden z vrcholů královského sochařství.