Od Hierakonpole, města z predynastického období, až po Alexandrii, poslední velké hlavní město, vznikla v Egyptě řada legendárních měst, mezi něž patřily Memfida (Mennofer), Théby (Veset) či Piramesse, vystavěných ke slávě faraonů. Všechna tato skvostná hlavní města spoluvytvářela dějiny starého Egypta.

Po nástupu na trůn se Amenhotep IV.- Achnaton rozhodl založit své vlastní hlavní město 300 km severně od Théb (Vasetu). Město nazval Achetaton a zasvětil ho bohu Atonovi, jímž nahradil dosavadní kult Amona, aby se vymanil z dusivého vlivu thébských kněží. Město, které vyrostlo uprostřed pustiny, bylo výsledkem hlubokého náboženského rozkolu, který prudce narušil egyptskou tradici. 

Faraoni si svá hlavní města vybírali podle vojenských, strategických, geopolitických a ekonomických zájmů. Nezapomínali ale ani na význačná náboženská města, bez nichž by jen těžko prosazovali svou autoritu. Nejstarším z nich byla Héliopolis ve špičce delty, kterou Egypťané nazývali lunu (Město pilíře).

Tell Atríb se rozkládal ve střední části delty na křižovatce obchodních cest, které spojovaly důležitá města oblasti. Egyptský název města zněl Huttaherib, „Dům země středu", a byl zcela oprávněný. Existence města Tell Atríb (Huttaherib) je doložena již od vlády 4. dynastie faraonů - stavitelů pyramid.