fbpx

Tiglatpilesar III. znovu zahájil dobyvačná tažení a ke své říši připojil Damašek, část Palestiny a Babylon, kde se nechal prohlásit králem, roku 734 př.n.l. zahájil útok na Írán a na stát Urartu (dnešní Arménie). Na všech těchto územích si podrobil místní vládce a zakázal obchodovat s Egyptem. Chtěl tak podpořit asyrské zboží a upevnit svou nadvládu. Egypt byl sice jeho postupem znepokojen, ale zatím (a jak se později ukázalo byla to osudová chyba) nic nepodnikal. Asyrská říše podle vládců neznamenala zatím zásadní ohrožení.

Sargon II. – nebezpečí pro Egypt

Nebezpečí pro Egypt vzrostlo, když roku 716 př.n.l. nový asyrský král Sargon II. vstoupil do Zajordánska a Egypt a Asýrii od sebe dělilo už jen Silé. Egypt daroval svému mocnému sousedovi dvanáct nejkrásnějších koní země, aby odvrátil na čas velké nebezpečí. Následující rok se v zemi Pelištejců vzbouřil proti Asýrii Lamani, ale Sargon II. město kde povstání propuklo srovnal se zemí, Lamani uprchl ke svým spojencům do Egypta, kde ho ale nechal zatknout faraon Šabaka, který před rokem nastoupil na trůn a v řetězech ho předal Asyřanům.

Téměř patnáct let se Egyptu dařilo diplomatickou cestou konflikt zažehnávat. Když ale po Šabakovi nastoupil na egyptský trůn jeho synovec Šabataka, nechtěl už jen přihlížet a tak využil povstání Foiníkie a Palestiny a vyslal jim na pomoc armádu. Koalice ale utrpěla porážku … Zatím jiná egyptská vojska podlehla Asyřanům v bitvě u Lachíše. Nesváry nakonec utichly a za faraona Taharky zavládl na dvanáct let křehký mír.

Asyrská říše ovládla Egypt

Kolem roku 677 př.n.l. se ale opět přiostřilo. Asyrský král Asarhaddon rozdrtil povstání v Sidónu, ale pro Asýrii nebylo jednoduché udržet si tak rozsáhlé území tím spíš, že země musela bojovat současně se Skyty na severu a na východě kontrolovat Médy, kteří čekali na každé oslabení mocného souseda. Asarhaddon ale toužil po tom utkat se s Egyptem.

Když na severu i východě zavládl klid, dobil Asarhaddon pobřežní oblasti Palestiny, kde se opět prosazovala egyptská nadvláda. Roku 674 př.n.l. se Egypťanům podařilo Asarhaddona vytlačit, ale o tři roky později zahájili Asyřané nový a tentokrát vítězný útok. Dobyli Memfidu (Mennofer) a dokonce zajali korunního prince. Taharka proto ustoupil na jih. Asýrie podporovala sajské vládce, kteří se v severní části pokoušeli získat nezávislost na Egyptu.

Roku 669 př.n.l. vyvolal Egypt rozbroje na severu. Asarhaddon chtěl podniknout další zásah, ale cestou na bojiště zemřel a o moc se podělili jeho dva synové – Aššurbanipal nastoupil na trůn v Ninive a Šamas-šum-ukin v Babylonu. Aššurbanipal vyslal do Egypta expediční armádu, která Taharku porazila v bitvě u Memfidy (Mennoferu). Taharka uprchl do Théb (Vasetu).

Poslední egyptský zvrat

Asyrská říše představovala rozsáhlé území, ale její vládcové nemohli vládnout na takovém prostoru sami. Svěřovali proto část moci do rukou spolehlivých místních vládců. Sotva se ale asyrská armáda vydala na cestu domů, sajští vládci obrátili a postavili se na stranu Taharky. Aššurbanipal je nechal zatknout a ušetřil jen nového sajského vládce Neka I. a jeho syna Psametika jmenoval vládcem Tell Atríbu.

Kolem roku 665 př.n.l. vystřídal Taharku Tanutamon a chtěl získat zpět horní Egypt. Podnikl úspěšný útok na Memfidu (Mennofer), prošel deltou a cestou porážel všechny místní vládce. Jeho úspěch ale neměl dlouhého trvání, protože už kolem roku 664 př.n.l. získala Asýrie Memfidu (Mennofer) zpět.

Tanutamon uprchl do Théb, tentokrát byl ale Aššurbanipal důslednější a město vyplenil. Pád Théb (Vesetu) byl koncem jedné éry – chrámy byly znesvěceny a vypleněny, poklady ukradeny. Tatutamon odjel do Napaty, kde vládl do roku 656 př.n.l.

Zakladatel 26. dynastie Psammetik I. Egypt opět sjednotil. S dopadem bojů mezi asyrskými panovníky a núbijskou 25. dynastií měl neblahé zkušenosti. Jeho otce Neka I. (vládl z pověření Asyřanů jako vazal) nechal zaživa upálit roku 664 př.n.l. Tatutamon (núbijský panovník).