fbpx
Český egyptologický ústav

20. Zmínila jste, že hrobka KV62 byla původně určena pravděpodobně pro Aje, protože svou konstrukcí je velice jednoduchá. Oproti tomu hrobka WV23 by svým plánem splňovala parametry hrobky určené pro faraona. Zajímavé ale je, že tato hrobka leží poněkud stranou …
Ona není jediná, která leží poněkud stranou. To co dnes označujeme jako Údolí králů je vlastně centrální wádí, které má několik větví. Pokud se podíváme na topografii hory, tak vlastně celá ta hora je jedno velké pohřebiště, kde je jedno údolí vedle druhého používáno po staletí pro pohřby. Údolí králů je tak jedním z mnoha těchto wádí s tím, že máme tzv. centrální wádí a západní wádí. Hrobka Aje se nachází v západním wádí, ale není tu osamocena.

Je tu ještě hrobka Amenhotepa III. a také tu je hrobka, jejíž stavba byla započata v době, kdy nastoupil na trůn Amenhotep IV., kterou si pochopitelně v Thébách (Vasetu) začal budovat, protože minimálně 4 až 5 let své vlády strávil v Thébách (Vasetu). Pokud bychom tedy dnešní Ajovu hrobku vzali jako hrobku původně určenou pro Tutanchamona, tak to pouze zapadá do konceptu královské rodiny a tradice – Amenhotepa III., Amenhotep IV. a Tutanchamona.

21. Po Tutanchamonovi, Ajem a Haremhebovi, který byl označován za překlenovací most mezi Amenhotepem III. a Ramessem I. a tím se dostáváme k dynastii Ramessovců. Vrcholné období této dynastie nastalo za vlády Sethino I. a jeho syna Ramesse II., po smrti Ramesse II. ale pomalu přichází pád. Čím to bylo způsobeno?
Domnívám se, že se nedá mluvit pouze o jednom elementu, který by způsobil totální kolaps. Musíme si uvědomit, že na konci 20. dynastie byl egyptský stát naprosto ekonomicky vyčerpán. Víme, že docházelo ke zdražování obilnin, víme, jakým majetkem disponoval panovník a jakým majetkem disponovaly chrámy.

Ten kolaps má tedy několik aspektů – může to být například krize legitimity, uvědomme si, že největší panovník ramessovského období Ramesse II. vládl velice dlouho a právě takto dlouhá vláda bývá předzvěstí kolapsu, protože si musíme uvědomit, že došlo k narušení standardního koloběhu, kdy panovník trávil na trůnu 15 až 30 let a jeho nástupce v době usednutí na trůn byl obvykle ve věku 20ti let – tedy takový zdravý koloběh. V okamžiku, kdy Ramesse II. umírá v 67. roce své vlády a na trůn se dostává Merenptah – 13tý syn a také počet „královských princů“ obnáší vznik periferních královských linií. To znamená, že je to taková devalvace potenciálu být královským synem, protože těch královských synů a tím také královských žen a královských dětí je tolik, že autorita panovníka se rozdrobuje a rozdrobuje.

Dále je to ekonomický aspekt – panovníci po vládě Ramesse II. nedisponovali takovým majetkem jako jejich předchůdci, skutečnou ekonomickou hybnou silou byly chrámy, které vlastnily většinu půdy. Docházelo ke zpožďování výplat „státních zaměstnanců“ – řemeslníci v Dér el-Medíně, kteří měli přislíbeno navýšení plateb a toto navýšení se zpožďovalo dokonce stávkovali.

Za vlády Ramesse III. to je i komplikovaná situace – tím, jak je Egypt vyčleňován se může zdát, že mořské národy ohrozily existenci samotného Egypta, ale situace se má tak, že tyto etnické pohyby, které jsou zaznamenány v celé oblasti východního Středomoří je obecný fenomén, který byl pro Egypťany něčím neobvyklým, protože Egypťané měli dost svých starostí na to, aby sledovali, co se děje za hranicemi.

22. Už jste zmínila, že Ramesse II. vládl téměř 70 let a po jeho vládě přichází období úpadku – tady by se asi nechala najít určitá paralela mezi Ramessem II. a Pepim II., jehož vláda trvala podle některých pramenů až 90 let.
Určitě, když si uvědomíme, že i když egyptská společnost prošla po staletí určitým vývojem, základní struktura byla stále stejná. Byť se částečně změnilo postavení panovníka mezi Starou říší a Novou říší, tak základní principy zůstávaly stejné. To znamená, že ekonomické vyčerpávání i neschopnost kontrolovat celé území je stejné v případě Pepi II. i Ramesse II., který měl sice výhodu, že egyptský stát byl lépe zaběhlý. Merenptah do značné míry navázal na svého otce, ale představme si situaci …

Ramesse II. vládne téměř 70 let – jako dobrý panovník následuje obraz svých předků, zejména Amenhotepa III. to znamená enormní stavební aktivita, která ekonomicky stát musí nesmírně vyčerpávat, s tím souvisí oslavy svátků. Pak to jsou vojenské výpravy, kdy část kořisti zůstává panovníkovi, ale velká část je věnována chrámům, ze kterých se stávají nezávislé ekonomické jednotky.

Prvních 30 let vlády Ramesse II. stát může fungovat poměrně spolehlivě – svátek sed, svátek královského jubilea přináší nové stavební aktivity a velké oslavy. Většina panovníků považuje skutečnost, že oslaví svátek sed za cosi výjimečného a vynikajícího – u některých máme doloženo několik svátků sed, jako například u Amenhotepa III., protože po třicátém roce vlády se svátek sed, při kterém dochází k obnovení královských sil a královské moci, opakuje každé 3 roky. A teď si uvědomme, že to je jen jeden z mnoha svátků …

Takovéto vzestupy a pády jsou v Egyptě, ale nejenom v Egyptě, běžnou záležitostí a my v tom někdy hledáme něco složitého, ale je to prostě něco, co funguje všude a pořád.

15. A pokud se podíváme tedy podíváme na Tutanchamonovu smrt, předpokládáte, že se stal obětí spiknutí nebo řekněme bojů mezi Haremhebem a Ajem, nebo že zemřel v důsledku pádu z vozu a případné otravy?
Já bych v tomto případě nehledala žádnou konspiraci – proč by Aj nechával zabít panovníka, kterého měl de facto naprosto ve své moci? Panovníka, který vykonává to, co v podstatě Aj rozhodne a doporučí? V souvislosti s posledním zkoumáním mumie bych se přiklonila k tomu, že Tutanchamon zemřel mlád na následek nějakého zranění v důsledku nějaké infekce.

16. Tím jsme se dostali k Tutanchamonovi a jeho mumii. Existuje několik snímků, které zachycují mumii faraona v neporušeném stavu s kompletním hrudním košem, s náhrdelníkem a pohlavními orgány. Tyto snímky se datují do roku 1922 – 1924. Když byla mumie Tutanchamona zkoumána v roce 1968, ale v tuto chvíli část hrudního koše chybí a chybí i pohlavní orgány. Lze to přičítat – tak jak to je uvedeno v některých pramenech – druhé světové válce, kdy Údolí králů nebylo tak pečlivě střeženo?
To je situace, která je pochopitelně dost dobře možná, ale nemusíme v tom hledat jen 2. světovou válku. Je to de facto 40 let, kdy mumie nebyla zkoumána, k poškození mohlo dojít při nějakém vyšetření či prostě jen následkem podmínek, ve kterých byla mumie uložena – nehledala bych v tom úmysl, spíš se jednalo podle mého o nešťastnou náhodu.

17. S tím by se dalo souhlasit, ale přední část hrudního koše je oddělena poměrně čistým řezem, takže tam se podle mého názoru nemohlo jednat o nešťastnou náhodu.
My nevíme, co se s mumií Tutanchamona oněch 40 let dělo a pokud zde proběhl nějaký výzkum, který není zdokumentován nebo o kterém nevíme, těžko spekulovat. Stát se může pochopitelně cokoliv, ale tak jak jste říkal, další zdokumentovaný výzkum mumie máme až z roku 1968 a pokud do té doby proběhl jakýkoliv výzkum, mohlo pochopitelně dojít k poškození mumie Tutanchamona.

18. Profesor Harrison, který vedl výzkum mumie faraona Tutanchamona v roce 1968, objevil v lebce krevní sraženinu, která byla pokryta zvápenětělou vrstvou. Z toho vyvodil závěr, že se mohlo jednat o smrtelné zranění. Oproti tomu CT snímkování mumie z roku 2005 ukázalo, že se mohlo jednat o poškození lebky během procesu mumifikace. Nakolik je podle Vás možná varianta profesora Harrisona a nakolik je možná varianta infekce v důsledku zranění?
Já bych v tomto případě věřila novějším metodám, protože výzkum profesora Harrisona probíhal v šedesátých letech a tehdejší technické vybavení a dnešní technické vybavení nelze srovnávat. Nové snímkování odhalilo, že se nejedná o krevní sraženinu, ale že to jediné co je vidět je drobný úštěpek kosti, ke kterému mohlo velice jednoduše dojít při manipulaci s tělem v rámci procesu mumifikace, takže tady bych za klíčové zranění považovala zlomeninu stehenní kosti.

19. Co říkáte na teorii Arnošta Vašíčka, který ve své knize Egyptské záhady zmiňuje skutečnost, že v KV62 byly objeveny mumie dvou dětí, což nebylo typické pro hrobky mužů, ale bylo to typické pro hrobky matky dětí?
S tím bych zásadně nesouhlasila, protože zvlášť za vlády 18. dynastie byly královské hrobky budovány jako hrobky rodinné. Víme, že Amenhotep III. nechal ve substruktuře hrobky zbudovat několik prostor, které jsou zcela jednoznačně pohřebními komorami a jedna z nich byla nepochybně určena pro královnu Teji, další mohly být zamýšleny jako místa pro pohřeb jeho dalších dcer, které získaly v průběhu svého života titul velkých královských manželek. Totéž platí o královské hrobce v Amarně, byť tato hrobky zůstala nedokončená. Je ale zřejmé, že měla pojmout pohřby Amenhotep IV. Achnatona a královny Nefertiti. Je otázkou, kde byla později pohřbena princezna Baketaton – je docela dobře možné, že byla pohřbena právě do této hrobky.

Takže to, že do hrobky Tutanchamona, která ještě navíc původně nebyla zamýšlena jako hrobka faraona, ale pravděpodobně se jednalo o hrobku Aje, který byl poté pohřben do hrobky určené právě Tutanchamonovi, není nic neobvyklého, že do hrobky panovníka byly uloženy dvě mumie dvou předčasně narozených dcer. Není to tedy nic neobvyklého.

pokračování

13. Přesto – původní jméno Tutanchamona bylo Tutanchaton, původní jméno jeho manželky Anchesenamon bylo Anchesenaton. Takže v nějakých 9ti nebo 10ti letech si oba změnili jména na Tutanchamon a Anchesenamon – to byl přeci z pohledu prostých Egypťanů významný krok k znovuposílení kultu Amona?
Pochopitelně, ale musíme si uvědomit, že devítileté dítě těžko samo učiní nějaké zásadní rozhodnutí ve smyslu náboženské reformy, návratu k tradicím atd. Změna jména byla pochopitelně výrazným politickým krokem, ve kterém nepochybně sehrál Aj klíčovou roli. Já bych zde vyzvedla ještě jméno vojenského hodnostáře Haremheba, protože se zdá, že to měl být právě on, kdo měl dbát na kroky Tutanchamona.

Musíme si uvědomit, že Tutanchamon po nástupu na trůn ještě rok nebo dva zůstal v Achetatonu a teprve poté se královský dvůr přesunul (opět těžko mohlo jít o rozhodnutí samotného Tutanchamona). Kam se přesunul nemůžeme bezpečně říci, ale jsou dvě možnosti. První možností by byl návrat do Théb (Vasetu), ale pak je tu druhá možnost a to je přesun do Memfidy (Mennoferu). Ta byla hlavním sídlem administrativního aparátu minimálně od doby Thutmose III. zatímco Théby (Vaset) byly zejména náboženským centrem.

Pokud se na to podíváme z náboženského hlediska, tak Tell el-Amarna nebyla opuštěna úplně – jediným, kdo se přesunul byl Tutanchamon a jeho dvůr, ale zůstali tam běžní obyvatelé. Stejná situace byla pochopitelně v Thébách (Vasetu), když toto město opustil Achnaton. Prestiž takto opuštěného města ale pochopitelně klesla. Pokud by se Tutanchamon chtěl odříznout od minulosti, logickým krokem by byla právě Memfida (Mennofer), kde byli tradičně egyptští panovníci korunováni. Ahmose I. se nechal korunovat egyptským faraónem právě v Memfidě (Mennoferu). V oblasti Memfidy (Mennoferu) se dochovalo velké množství památek, která nesla jméno Tutanchamona. Pochopitelně později byly tyto památky „upraveny“ Haremhebem, který nechal jméno Tutanchamona přetesat.

14. Tutanchamon zemřel ve věku cca 18 až 20 let a za jeho vlády nejsou zaznamenány žádné významné události (což pochopitelně mohlo souviset s jeho věkem). Dá se tedy s trochou nadsázky říci, že ho proslavila až jeho smrt. O jeho smrti bylo také napsáno mnoho – existují různé varianty o tom, jak vlastně zemřel – vražda v důsledku boje mezi Haremhebem a Ajem o moc, nešťastná náhoda v důsledku pádu z vozu při lovu … Která z variant se Vám zdá nejpravděpodobnější?
Jednoznačně bych souhlasila s tím, že Tutanchamona proslavila až jeho smrt, tedy přesněji spíš to, že se nám do dvacátých let 20.století dochovala jeho hrobka v téměř neporušeném stavu. Howard Carter a jeho předchůdci, kteří působili v oblasti Théb (Vasetu) na počátku o Tutanchamonovi ani nic nevěděli. To má celkem snadné vysvětlení, protože vládci 19.dynastie považovali za posledního legitimního panovníka 18.dynastie Amenhotepa III. a všichni ostatní pro ně prakticky neexistovali a časový prostor vlády Achnatona, Smenchkarea, Tutanchamona a Aje vyplnila vláda Haremheba, kterého považovali za zakladatele rodu – ať už z politického nebo rodinného hlediska. To znamená, že Tutanchamon byl jako osoba nevýznamným panovníkem, kroky, které pak byly v jeho jménu učiněny – to je trochu jiná věc.

V Karnaku (Ipetisut) se nám dochovala stéla, která se označuje jako „restaurační stéla“ a dnes se nachází v Egyptském muzeu v Káhiře a ta obsahuje text, která popisuje neutěšenou situaci v Egyptě v okamžiku, kdy Tutanchamon nastoupil na trůn. Musíme si ale uvědomit, že každý text na takovéto stéle je propaganda sama o sobě, takže chceme-li brát ten text do slova, musíme si představit Egypt naprosto zdecimovaný, prakticky v rozkladu, tedy zhruba tak, jak by vypadala dnešní společnost po kruté občanské válce, což rozhodně nelze vzít jako realitu doby vlády Tutanchamona.

Víme, jak fungovala Tell el-Amarna, ale nevíme, jak fungoval egyptský stát mimo Amarnu – jednoduše nemáme doklady. Amarna byl svět sám pro sebe, ale egyptský stát musel fungovat i nadále, musely být placeny daně, všední život dál musel fungovat … Víme, že chrámy zasvěcené Atonovi vznikly i mimo území Amarny – jeden vznikl pravděpodobně v Heliopolis (Iunu). Restaurační stéla je tedy jediný dokument, který se nám dochoval.

pokračování

Vy jste tu uvedl jako jeden z argumentů pro to, proč by Amenhotep III. mohl být otcem Tutanchamona to, že Tutanchamon ho nazývá svým otcem. Termín „otec“ je v egyptských pramenech ale jakýmsi ekvivalentem pro předka – to znamená, že se nemusí jednat o biologického otce, ale jakéhokoliv předka. Podobné termíny jsou užívány i mezi dvěma naprosto nepříbuznýmy jedinci – v diplomatické terminologii to je projev respektu k politicky nadřazené, případně starší, osobě.

Například asyrský panovník, chetitský panovník, mittanský panovník oslovují egyptského panovníka jako bratra. Oni byli rovnocennými partnery – bratry. Trochu stranou stojí drobní syropalestinští vládci, ale oni si nikdy nedovolí použít slovo „otec“ pro egyptského faraona, protože pro ně byl egyptský panovník žijícím bohem. To, že Tutanchamon označuje Amenhotepa III. za svého otce bych nepřeceňovala a nebrala za bernou minci – Tutanchamon tak může označovat například Thutmose III. nebo Thutmose IV.

V případě Teje – pokud byl otcem Tutanchamona Achnaton, pak Teje byla jeho babičkou. V druhé polovině 18. dynastie máme zdokumentované tzv. „osobní vzpomínky“ na někoho. Víme, že Teje žila ještě za vlády Achnatona a byť není příliš pravděpodobné, že by Tutanchamon mohl mít přímo životní vzpomínku na svou babičku, je možné, že právě vlasy královny Teje patřily do této „osobní vzpomínky“.

Nakonec v hrobce Juji a Cuje – rodičů Teje – se našly věci, které do běžné dobové výbavy nepatřily. Tyto předměty tam dali členové rodiny Amenhotepa III. a Teje – čili vnoučata dala osobní dar babičce a dědečkovi. Takže pokud vlasy, které byly nalezeny ve dřevěnné schránce v hrobce Tutanchamona patří Teji, pak to je součást skupiny předmětů, které byly pohromadě (spolu s například unikátním přívěškem, který představuje sedícího Amenhotepa III.), byly úmyslně vyčleněny a dány do jedné dřevěnné rakvičky, a můžeme předpokládat, že to jsou předměty, ke kterým měl Tutanchamon svůj osobní vztah.

12. Tutanchamon se dostal na trůn v 9ti letech. Těžko ale předpokládat, že devítileté dítě může vládnout egyptské říši. Zde zcela nepochybně sehrál výraznou roli Aje, který působil u dvora už za vlády Amenhotepa III. Souhlasíte s tím, že právě jeho zásluhou došlo k obnovení kultu boha Amona, byť předtím zcela bez výhrad podporoval Achnatona v jeho reformě.
Z hlediska duševních postupů Aje můžeme jenom spekulovat … Aj byl především velice pragmatický hodnostář, nechci říkat „Kam vítr, tam plášť“, ale v jeho případě to skutečně platí. Aj byl především dokonalým úředníkem, který uměl fungovat za jakéhokoliv režimu. Aj zastával poměrně významnou úlohu, ale byl jedním z mnoha. Za vlády Achnatona je jeden zajímavý prvek, který máme doložený v životopisných nápisech amarnských hodnostářů. Ti uvádějí, že to nebyl ani jejich otec, ani jejich matka, ale že to byla „mocná paže panovníka“, která je dosadila na jejich místo.

Nevíme, jestli toto můžeme brát doslova, ale víme, že klíčové pozice byly přenášeny z otce na syna, vojenští hodnostáři z bojů s Hyksósy dostávali důchod v podobě statků s polnostmi a tento důchod zůstával v rodině tak dlouho, dokud někdo z této rodiny působil ve vojsku. V amarnské době došlo tedy k legalizaci a jakémusi „znovuuvedení do úřadu“ jednotlivých hodnostářů. Aje tedy mohl Achnaton buď potvrdit v jeho funkci, případně ho mohl povýšit – nevíme, jak to bylo s dalšími hodnostáři, protože z tohoto období máme poměrně malé množství jmen.

pokračování

Mohlo by vás zajímat

Informace o webu

Český egyptologický ústav

  • Historie Českého egyptologického ústavu

    Zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře bylo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami Asuánské přehrady.

  • Abúsír - působiště české egyptologické expedice

    Abúsír je archeologická lokalita v Egyptě nazvaná podle nedaleko ležící současné vesnice Abúsír na západním břehu Nilu. Název lokality je odvozován od staroegyptského boha Usira, z názvu Per Usir, "(Kultovní) místo Usira" (řecky Busiris). Abúsír byl jako hřbitov využívána od konce pravěku a počátku historického období, jako královská nekropole sloužila v období 5. dynastie.

  • Výzkumy ČEgÚ v Západní poušti

    Od roku 2003 pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V roce 2005 se prvně objevují i psané texty, které jsou psané řečtinou na střepech. Tyto texty mají nejspíš hospodářský charakter. V listopadu 2008 se uskutečnila první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Dovolená v Egyptě

  • Proč na dovolenou do Egypta

    Nejvhodnější doba pro návštěvu Egypta je v období října až března. V této době zde panují příznivé podmínky a nehrozí tropická horka. Moře v Egyptě je velmi čisté a po celoročně teplé. V Rudém moři jsou pro potápění ideální podmínky. Mezi nejznámnější letoviska patří Hurghada, pokud ale chcete obdivovat korálové útesy v celé jejich kráse, pak doporučuji Sharm el-Sheikh nebo Safagu.

  • Letoviska v Egyptě

    Pokud někdo zavítá na dovolenou do Egypta (a nezvolí poznávací plavbu po Nilu s návštěvou mnoha historických památek), většinou zvolí pro pobyt Hurghadu nebo pokud chce obdivovat korálové útesy, zvolí nejspíš Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově nebo Safagu na pobřeží Rudého moře. Sinajský poloostrov nabízí také letovisko Dahab (severovýchod poloostrova). U hranic s Izraelem se nachází letovisko Taba.
  • Sinajský poloostrov

    Sinajský poloostrov se nachází mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. I když je tvořen převážně pouští, nachází se zde Sinajské pohoří, kde je také nejvyšší vrchol Egypta - Hora svaté Kateřiny (2637 m.n.m), kde se také nachází Klášter svaté Kateřiny. Návštěvníky lákají zdejší letoviska Sharm el-Sheikh, Dahab (severovýchod poloostrova) a u hranic s Izraelem ležící letovisko Taba.