Zádušní chrám Amenhotepa III. a Memnonovy kolosy

Napsal Felgr Pavel DNE .

Zádušní chrám Amenhotepa III. (v arabštině Kóm el-Hajtán - "Pahorek zdí") byl největším chrámem, jaký byl kdy v Egyptě postaven. Skládal se z masivního souboru pylonů, komnat, zdí a soch a pokrýval plochu větší než 385 000 m2. Hlavní chrámová osa vede od Prvního pylonu na západ po zadní zeď a je dlouhá skoro 1km. Původní chrám byl široký 550 metrů a sahal od nedalekého Ramessea na jihu až k chrámu v Medínit Habu (Džametu) a k Malkatě - velkému paláci Amenhotepa III.

Bohužel byl chrám z větší části postaven ze sušených cihel a ležel v záplavové oblasti Nilu, takže byl každoročně zatopován. Jakmile byl chrám opuštěn a pravidelná péče o něj přestala, zdi se rozpadly a kameny byly použity pozdějšími faraony při stavbě jejich vlastních zádušních chrámů. Proto je z obrovského komplexu Amenhotepa III. vidět jen velmi málo.

Memnonovy kolosy

Pro mnohé návštěvníky dnes stojí obří sochy Amenhotepa III. známé jako Memnonovy kolosy opuštěné a těžko si dnes někdo představí, že tyto obří sochy byly jen malou částí chrámového okrsku. Sochy jsou skutečně působivé - každá z nich je vytesána z jediného kusu křemene, který byl více než 20m vysoký a vážil přes 1000 tun. Když měly sochy ještě nepoškozené koruny, tyčily se sochy ještě výš.

Křemen na Memnonovy kolosy byl dovezen pravděpodobně z lomů u Heliopole. Proč padla volba právě na tento druh kamene, který se velice složitě opracovává? Podle egyptologů tomu napomohla červenatá barva, která byla spojena se slunečním kultem. Za vytesání soch byl zodpovědný "Hlavní sochař Králova velkého památníku z Rudé hory" jménem Men a transport soch řídil Amenhotep, syn Hapuův, který za vlády Amenhotepa III. započal svoji vynikající kariéru, která později vedla až k jeho zbožštění.

Pravý (severní) kolos zobrazuje Amenhotepa III. sedícího na trůnu, jehož strany pokrývají reliéfy nilských božstev svazujících dohromady lotos a papyrus - symboly Horního a Dolního Egypta. Vedle faraona stojí v mnohem menším měřítku jeho matka Mutemuia. Tento kolos byl velice populární mezi řeckými a římskými cestovateli. V roce 27 př.n.l. způsobilo zemětřesení popraskání sochy a po dalších 200 let vydávala ráno socha hvízdavé zvuky. Řekové se domnívali, že tento zvuk je volání mytického krále Memnona, kterého zahubil v trojské válce Achilleus. Měl takto volat ke své matce Eós, bohyni úsvitu. Říkalo se, že slyšet sochu zpívat je dobré znamení.

Amenhotep III. měl sochy ve velké oblibě - egyptologové jen v tomto chrámu našli 730 soch bohyně Sachmet. Jeho zádušní chrám byl největší sochařskou sbírkou, jaká se v dějinách Egypta sešla na jednom místě. Její rozmanitost je znázorněna například sfingou s krokodýlím tělem, která je dosud na místě nebo sochami samotného Amenhotepa III. v podobě boha Usira, které kdysi stály v chrámovém okrsku.

Na západním konci odkryly nedávné výzkumy další části chrámu včetně velkého hypostylového sálu. Tomu předcházelo velké sloupové nádvoří, východně od něj byla série kolonád a nádvoří. Sloupy byly postaveny přímo na nilské naplavenině bez jakýchkoliv základů a není proto divu, že se brzy zhroutily.

Související články

Český egyptologický ústav

Dokumentární filmy o starověkém Egyptu

Dovolená v Egyptě

Nabídka reklamy