fbpx

Na úsvitu egyptských dějin – ca kolem roku 3110 př. Kr. král Horního Egypta Meni (Narmer, Aha?) sjednotil Horní a Dolní Egypt. Založil nové hlavní město Memfis a od té doby se tradují první egyptské mýty. Není jednoduché podat o rané egyptské mytologii ucelený přehled, protože mýtů existuje mnoho. Chybí písemné záznamy a i náboženské představy Egypťanů byly nejednotné a nikdy nebyly spojeny do jednoho proudu. Mnohdy jim ani samotní Egypťané nerozuměli.

Egyptské mýty jsou staré jako Egypt

Vše, co víme o egyptském náboženství před tímto datem, odvozujeme z archeologických nálezů. Ty nás vedou o další 2000 – 3000 let zpět. Amulety spjaty s lovem a s plodností, zvířecí tesáky a sošky nahých žen měly zajistit hojnost zdravých dětí a úspěch při lovu.
Nejznámější z raných mytologií je héliopolská kosmogonie.

„Ó, Atum-Chepere, vyvýšil ses jako hora, povstal jsi na pahorku benben, v jeho svatyni v Héliopoli, vyplivl jsi Šua, vykašlal jsi Tefnutu, objal jsi je svými pažemi jako ka…“

Na počátku byla tma, chaos a pravodstvo. Z vody se náhle vyvýšil pahorek a na jeho vrchu stanu bůh Atum. Atum sám ze sebe vypuzuje Šua (vzduch – muž) a Tefnut (vlhkost – žena). Zde existují tři verze stvoření Šua a Tefnuty – nejkrásnější je o stvoření srdcem a jazykem, další masturbací a poslední výše zmíněná). Šu a Tefnut zplodili Geba (půda, země – muž) a Nut (obloha – žena). V další generaci zplodili Geb a Nut dva syny a dvě dcery (Usir, Sutech, Isis, Nebthet) a vzrůstající počet potomků vedl ke konfliktu. Mladší bratr Sutech zavraždil Usira ze žárlivosti (staršímu bratru připadl božský trůn), jeho tělo rozřezal na kusy a rozházel po celém Egyptě.

(Tento narativní rys poskytuje vysvětlení pro všechny roztroušené kulty a i pro povinnou stavbu nových svatyní po Egyptě). Eset, Usirova manželka a sestra, spolu s Nebthet (sestra a manželka Sutecha) chodily po Egyptě, posbíraly a složily Usirovo tělo. Eset jej kouzly oživila, ale jen na okamžik, aby spolu zplodili syna a mstitele Hora. Jedním z významů boje mezi Usirem a Sutechem je i vyjádření přirozeného konfliktu v přírodě – úrodná černá země) a pouští (červená země) anebo mezi pravidelnými životadárnými nilskými záplavami (Usir) a nepředvídatelnými nežádoucími bouřemi (Sutech). Když Hor dospěje, bojuje proti Sutechovi, ztratí oko, ale nakonec zvítězí. Hor usedá na trůn a stává se prvním faraonem Egypta. Vidoucí Horovo oko jasně symbolizuje slunce, slepé oko je symbolem slabšího nebeského světla – měsíce. Odtud pochází božský původ faraonů – zplozeni z hvězd – i incestní sňatky mezi sourozenci, či otcem a dcerou.

Posmrtný život v starověkém Egyptě

Po smrti prochází zemřelý faraon (později i vysocí hodnostáři a ještě později i obyčejní lidé) dvanácti branami (12 hodin v noci) plných démonů, jejichž jména musel zesnulý znát – vyslovit kouzelné zaříkávadlo z Knihy mrtvých, aby mohl projít dál. Hlavním protivníkem byl démon Apop, gigantický had, který hrozil, že spolkne slunce (z tohoto vyplývá, že Egypťané znali zatmění slunce). V šesté hodině se setkávají s Usirem, bohem podsvětí u Usirova soudu. Faraon okamžitě splývá s Usirem, u ostatních je jejich srdce je váženo proti peříčku pravdy (Maat). Váhu kontroluje bůh Anubis (průvodce zemřelého podsvětím), bůh Thovt (bůh moudrosti a písemnictví) zapisuje výsledky Ti, kteří vedli řádný život, procházejí do dalších bran a poté vystupují na oblohu. Srdce hříšníků sežere obluda – „Velká požíračka“ Amenhet – napůl lev s hlavou krokodýla a napůl hroch. To byl pro Egypťany nejhorší trest, který si ani nechtěli představit, protože v tomto okamžiku přestali existovat.

Egypťané velmi uctívali plodnost (vysvětlení k obrázku zbožštělého faraona Ramsese VI. se ztopořeným údem). Hlavním úkolem faraona – zástupce bohů na zemi – bylo udržet řád a zabránit chaosu. Řád pro Egypťany znamenal střídání dne a noci (každé ráno vždy vyšlo slunce, protože bez slunečního svitu by země upadla v chaos), pravidelné životadárné záplavy, hojnou úrodu a ochranu před cizími dobyvačnými nájezdy. Dalším jeho podstatným úkolem bylo zplodit hodně potomků. Faraon se ztotožňoval s posvátným býkem Hapim a ztopořený úd představuje jeho plodnost, oplodnění a znovuzrození.

Zplodit hodně dětí bylo nezbytné pro každého Egypťana, neboť další generace pečovala o zesnulé z generací předchozích, pěstovala jejich kult a tím zajistila, že jejich posmrtný život pokračoval . Děti se však často rodily mrtvé, mnohé se nedožily ani 20 let, protože byly od dětství vystaveny mnoha různým nemocím. Mnoho žen umíralo již při porodu. Ale to je již jiná kapitola …