Armáda ve starověkém Egyptě

Egypťané byli založením spíš rolníci než válečníci, ale aby uchránili sklizeň v deltě před výboji asijských národů nebo před Libyjci na západě, museli brzy vytvořit vlastní armádu, která se postupně stala zcela profesionální. Budoucí důstojníci se rekrutovali z nižší a střední vrchnosti, pěšáci pak pocházeli z nejchudších tříd. Vojáci byli odměňováni v naturáliích - odměnou vojákům byla půda a pouze členové královské gardy pobírali "příplatek" ve formě masa a obilí. Povolání vojáka se často dědilo z otce na syna. S nástupem 18. dynastie se do armády začali dostávat také cizinci, protože se Egypťané od tohoto povolání stále více odvraceli.

Za vlády Ramessovců se vojsko skládalo z pěchoty a vozby. V období Staré říše a také ještě v období Střední říše bylo vybavení vojáků velice primitivní - těžkooděnci měli dřevěný štít potažený volskou kůží, kopí s měděným hrotem a meč. Ostatní pěšáci měli pouze bederní pás a ze zbraní jednoduchý luk a šípy z netvrzeného bronzu. Jednoduché luky se používaly do konce 18. dynastie, kdy je nahradily luky trojúhelníkové. Ty se snadněji vyráběly ve velkém množství a byly lépe ovladatelné.

Lepší vojenská technika se do Egypta dostala díky výbojům Hyksósů. Díky nim Egypťané poznali koně a bojové vozy. V období Nové říše převzali egyptští vojáci řadu novinek z jejich výzbroje i výstroje. Ze zbraní se jednalo například o trojúhelníkový luk, zahnutý meč, tzv. "Syrské háky" se objevily za Thutmose III., z výstroje o helmici a kroužkovou zbroj. Ta se skládala z vesty s krátkými rukávy pošité kovovými plátky. Postupně se zlepšovali také jejich bronzové zbraně díky lepšímu poměru cínu a mědi. V boji zblízka používali sekeru se zakřivenou čepelí, primitivní palici s kamennou hlavicí a dýky.