Balzamování - přísně střežené tajemství

V období Staré říše bylo balzamování výsadou faraonů, později se zpřístupňovalo i dalším vrstvám a balzamovat se nechávali bohatí a významní lidé. Hérodotos, který sepisoval historii starověkého Egypta, byl balzamováním fascinován.

Vývojové techniky

Egypťané věřili, že zachování těla umožní duši zemřelého dorazit na onen svět a začít tam nový život. Myšlenka balzamování mrtvých tak, aby si zachovali lidský vzhled, byla inspirována přirozenou mumifikací těl působením suchého pouštního písku. První svědectví o mumifikaci pocházejí z konce období 3. dynastie - tedy cca 2600 let př.n.l. Dokonalosti ale dosáhl proces mumifikace mnohem později - za vlády 21. dynastie.

Zpočátku byli mrtví baleni do pruhů látky napuštěných pryskyřicí. Od 4. dynastie se z těl vyjímaly orgány a ukládaly se do kanop, ale k nejvýznamnějšímu pokroku došlo po objevení natronu - sloučeniny uhličitanu sodného a hydroxidu sodného - který se vyskytoval v deltě Nilu. Tato látka má schopnost přirozeně vysušovat tkáně a Egypťané ji používali jako prací prostředek, zubní pastu a antiseptikum. Za vlády 21. dynastie balzamovači ještě vylepšili vzhled těla tak, že nařízli pokožku na obličeji a do řezu vsunuli jíl. To napomáhalo vrátit obličeji původní tvar.

"Čisté místo"

V období Staré říše probíhalo balzamování ve stanech, které byly poblíž pohřebišť. Později byly stany nahrazeny cihlovými stavbami, které se nazývaly "vabet" - v překladu "čisté místo" nebo "dobrý dům".

Balzamovači otevřeli levý bok zesnulého, aby mohli z těla vyjmout vnitřnosti - střeva, plíce, játra a žaludek pak umístili do zvláštních nádob - kanop. Kanopy byly u těch nejbohatších ukládány do kanopické skříňky vedle sarkofágu. Potom balzamovači vyčistili břicho pomocí palmového vína a aromatických látek. Mozek byl vyjmut pomocí bronzového háčku, který se zaváděl nosem. Srdce bylo buď ponecháno na svém místě a nebo bylo nahrazeno posvátným skarabem. Tělo pak bylo napuštěno antiseptickou látkou, řezy zaceleny pryskyřicí a nosní dírky ucpány kuličkami pepře. Následovala fáze vysušování těla, která trvala 70 dní.

Pak se tělo umylo a vycpalo lněným plátnem naplněným pryskyřicí, lišejníkem a pilinami, aby se mu vrátil lidský vzhled. Po naolejování parfémy a lázni v natronu přednesl kněz litanie. Tělo bylo mezi tím zabaleno podle přesného rituálu do obinadel - nejprve prsty jeden po druhém, následovaly ruce, nohy a potom celý trup. Mezi jednotlivé pruhy látky se vkládaly amulety, které měly zemřelého chránit na jeho cestě.

"Čisté místo" - ukázka mumifikace