Pohřební maska

V období prvních dynastií začali Egypťané těla mrtvých balzamovat, aby je co nejlépe uchránili před přirozenou zkázou rozkladu. Mumifikace ale ve svém počátku nebyla příliš spolehlivá a proto Egypťané zakrývali obličej zesnulého pohřební maskou. V počátcích se lněná obinadla na hlavě mohla potáhnout slabou vrstvou sádry a po jejím zatuhnutí se inkoustem domalovaly oči, obočí a ústa. Tělo se ukládalo do hranatého sarkofágu, který představoval příbytek věčnosti.

Od Prvního přechodného období a obdobím Střední říše se na hlavu začala nasazovat pohřební maska. Ta byla později doplněna kartonáží (lepené plátno) nebo perlovou síťkou, která chránila zbytek těla. Maska měla mumii dávat lidský vzhled a umožnit jí tak přístup do záhrobí. V tomto období se masky zhotovovaly z kartonáže nebo dřeva, masky faraonů a někdy i vysoce postavených úředníků ze zlata. Za Ptolemaiovců a později v Římské době se masky zhotovovaly ze sádry nebo je nahradily mumiové portréty, které se kreslily přímo na dřevěnou destičku nebo kus plátna.

První masky

První masky zakrývaly nejen hlavu, ale i horní část zad a hrudníku. V Prvním přechodném období byly ještě celkem vzácné, ale v období Střední říše se velice rozšířily. Maska kopírovala tvar hlavy a byla celá omalovaná. Byl zvýrazněn obličej s dlouhou parukou a krk s několikařadým perlovým náhrdelníkem. Zbytek masky byl nabarven bílou nebo žlutou barvou. Čelenka přidržovala paruku byla vepředu ozdobena jednoduchým poupětem lotosu nebo lotosovým květem. Součástí masky ale nikdy nebyly paže.

Muži měli často na masce přirozený knír a vous, někdy byl doplněn i vousem rituálním. Místo očí se zasazovaly černé a bílé kameny jako například obsidián nebo alabastr. Ženské poprsí bylo zachyceno reliéfem. Celá maska byla dost stylizovaná, jednotlivé části obličeje byly zvýrazněny černými čarami. Protože mumie bývaly pokládány na bok, byla maska uchycena provázky, které se protahovaly otvůrky ve spodní části kartonáže.

Maska napomáhala vzkříšení zesnulého

Koncem období Střední říše se začaly objevovat i objemnější masky, na kterých byl malý obličej v kontrastu s těžkou a dlouhou parukou. Pod náhrdelníkem byl do sloupce uspořádaný text se jménem zesnulého. V období Nové říše se masky ještě rozšířily - byly menší a tak nezakrývaly záda, ale jen hlavu a krk, někdy i hrudník. Vždy byly zdobeny dlouhou parukou, několikařadovým perlovým náhrdelníkem a občas i znázorněním paží. Obličej byl ale podstatně méně stylizován. Časté bylo vykládání sklovinou nebo polodrahokamy. Některé masky byly namalované na žluto, jiné byly částečně potaženy zlatou fólií, zbytek těla pak zakrývala obdélníková omalovaná kartonáž.

Zlato pro nejbohatší

Později se objevily také kovové masky. U prostých občanů to byla jednoduchá vyklepaná zlatá fólie, faraoni si nechávaly zhotovit masky z pečlivě opracovaného masivního zlata, které mohlo být vykládáno sklovinou nebo polodrahokamy. To je případ například masek faraonů Tutanchamona (18. dynastie) a Pasbachaenniuta I. (21. dynastie).

Za Ptolemaiovců a následně v Římské době egyptské zádušní zvyklosti přežívaly, ale změnil se obvyklý tvar masek i jejich výzdoba. Objevili se na nich obličeje a účesy v řeckém a římském stylu, ale po stranách se stále nacházela egyptská božstva. Hlava vystupovala z pozadí a na obličeje se malovaly skutečné portréty.