Sarkofágy a rakve v jednotlivých obdobích

V nejstarších dobách se těla pohřbívala do jam vyhloubených v pouštním písku. Pokládala se na bok do polohy plodu s pokrčenýma rukama i nohama. Mrtvoly se tehdy ještě nemumifikovaly, někdy se ale zašívaly do kozí nebo gazelí kůže či do rohože. Okolo mrtvého pozůstalí rozložili několik předmětů, které používal (palety na líčidla, keramiku a šperky), což byla jeho výbava potřebná k přežití v záhrobí. Tělo bylo přímým stykem s horkým a suchým pískem samovolně mumifikováno a vznikaly tak tzv. přírodní mumie. Jelikož hroby v té době nebyly na povrchu označovány žádnou výraznější nadzemní částí, ale pouze prostým písečným rovem, mohlo docházet ke znovuodkrývání již vysušených těl. Takto mohli Egypťané získat nejstarší informace o mumifikaci, jejíž postupy posléze zvládli a zdokonalili.

První rakve z proutí, dřeva nebo pálené i nepálené hlíny se objevily na počátku Archaického období. Těla se do nich ukládala skrčená, takže byly poměrně malé - jejich délka se pohybovala mezi sto až sto dvaceti centimetry. Byly oválné nebo hranaté, někdy měly víko tvořené prkny nebo hliněnou deskou. Občas také byla těla ukládána vsedě do velkých kruhových keramických nádob. Druhá taková nádoba pak mohla sloužit jako víko. Se započetím používání rakví vyvstala důležitost vysušení a dobrého uchování těla. Jak těla nebyla v přímém kontaktu se suchým pískem jako dříve, začala se rychle rozpadat. Egypťané tedy ve snaze těla zachránit přistoupili k mumifikaci.

Stará a Střední říše

V období Staré říše se používaly hranaté rakve a sarkofágy, které se vyráběly z vápence, alabastru nebo žuly, řidčeji ze dřeva. Značně masivní schrány bývaly vytesány z jediného kusu kamene. Víka byla plochá nebo mírně vyklenutá s vyvýšenou okrajovou hranou. Stěny sarkofágů byly zdobeny polychromovanými reliéfy, které představovaly symbolické průčelí paláce. V druhé polovině Staré říše mohly být vnitřní stěny vápencových sarkofágů zdobeny pásem hlavních titulů majitele hrobky a jeho jmény.

Dřevěné rakve jsou charakteristické pro První přechodné období a pro Střední říši. Zesnulí tehdy byli pohřbíváni do jedné nebo do dvou hranatých rakví, které se pak vkládaly do sebe. Schrána byla zdobena zevnitř i zvnějšku. Ve výzdobě se obvykle opakovala tatáž témata, která se v jednotlivých oblastech jen mírně lišila. Namalované a vyryté formule měly mrtvému zajistit ochranu různých božstev, kupříkladu boha království mrtvých Usira nebo jeho sester Esety a Nebthety, jež ho střežily a vdechly mu život. Ležící těla se začala pokládat na levý bok, aby jejich obličej směřoval k východu.

Na vnější východní stěnu rakve se kreslily dvě oči vedžat, díky nimiž mohl zesnulý sledovat dění ve světě živých. Celá vnitřní část rakve byla zdobená malbami, které představovaly pohřební výbavu a potraviny, jež mrtvý nezbytně potřeboval k životu v záhrobí. Na malbách bychom našli také sýpky s obilím. Šperky, vyrovnané suknice a sandály, džbány na podstavcích. Hustě psané sloupce hieroglyfů uváděly některé formule z Textů rakví, jež měly být mrtvému pomůckou při jeho pouti. Za očima vedžat na vnitřní východní stěně rakve byly namalovány nepravé dveře, jimiž mohla duše zesnulého vstoupit do světa živých.

Na konci období Střední říše se objevily antropomorfní rakve, které měly tvar ležícího těla nebo mumie. Obecně se rozšířily teprve v Druhém přechodném období. Díky antropomorfnímu tvaru získaly sarkofágy či rakve nové poslání - mohly sloužit jako náhrada těla v případě, že tělo zmizelo. Oči vedžat jsou spojením oka lidského a oka sokolího. Symbolizovaly fyzickou celistvost a dobré tělesné zdraví. Často byly zobrazeny na amuletech, které chránily své nositele.

Druhé přechodné období

Hranaté skříňové rakve a sarkofágy dlouho symbolizovaly příbytek zesnulého. Pak ale přišla radikální změna - rakve a sarkofágy se začaly zhotovovat ve tvaru lidského těla a v jejich výzdobě se objevila zcela nová zobrazení božstev a náboženských výjevů. Rakve z Druhého přechodného období, typické pro thébskou oblast, jsou známé pod názvem rakve riši, vyplývajícím z jejich zdobení péřovým vzorem. Tyto antropomorfní rakve se vyřezávaly z jediného kusu dřeva a byly pečlivě polychromovány. Osoba zobrazená na víku měla hustou těžkou paruku. Mumifikované tělo bylo jakoby zabaleno do dvou velkých roztažených křídel.

Na pánvi a na nohou bylo v hieroglyfických znacích uspořádaných do sloupců uvedeno jméno zesnulého. Majitel tak symbolicky spočíval v náručí bohyně Esety, jež ho ochraňovala před všemi nebezpečenstvími svými křídly a provázela ho na cestě oním světem. Rakve tohoto typu patří mezi nejkrásněji zdobené součásti pohřební výbavy ze Starého Egypta. Jsou malované pestrými barvami a na pírkách jsou patrné jednotlivé detaily.

Nová říše

V období Nové říše se do sebe vkládaly dvě nebo tři rakve. Používané materiály byly rozmanitější - sarkofágy se zhotovovaly z nejrůznějších druhů kamene, rakve ze štukovaného a polychromovaného dřeva, lepeného plátna a zlata nebo stříbra, které ovšem byly určeny výlučně pro krále a jejich rodiny. Kamenné sarkofágy byly skříňové nebo antropomorfní. Sarkofágy některých faraónů byly mimořádně veliké a měly tvar kartuše. Ramessovci se zase nechávali pohřbívat do velkých kamenných schrán se zdobeným víkem, na němž bylo reliéfní zobrazení Usira. Kamenné sarkofágy a dřevěné rakve běžných obyvatel byly antropomorfní. První dřevěné rakve byly zdobené pohřebními výjevy, které se malovaly nejprve na bílé, pak černé a nakonec na žluté pozadí. Postupně se změnily i znázorněné výjevy.

Hrobky panovníků Nové říše ukrývaly četné poklady, l přes všudypřítomné rabováni se dochovaly některé cenné sarkofágy - část jich byla nalezena přímo v hrobkách, část ve společném úkrytu v Der el-Bahrí. Dřevěné rakve pobité zlatými a stříbrnými plátky byly částečně poškozeny. Tutanchamonova hrobka, která byla nalezena zcela nedotčená, nám nicméně umožňuje udělat si představu o tom, jak asi vypadala pohřební výbava faraónů. V hranaté křemencové sarkofágové vaně uzavřené žulovým víkem byly tři do sebe vložené antropomorfní rakve. První rakev byla zhotovena z pozlaceného dřeva. Druhá rakev ze dřeva pobitého zlatými plátky byla vykládána polodrahokamy a různobarevnou sklovinou. Třetí rakev, v níž již bylo královo tělo, byla vyrobena z masivního zlata. Uvědomme si, že Tutanchamon vládl jen velmi krátce; jaký obsah potom asi musela mít hrobka například takového Ramesse II.!

Postupný úpadek

V tomto období se používaly především dřevěné rakve nebo rakve z lepeného plátna se žlutým podkladem. Tyto rakve různorodého stylu byly antropomorfní a zdobené mnoha postavičkami, představujícími různá božstva. Výjevy znázorňovaly mimo jiné vítězství dobra nad zlem, království mrtvých, stvoření světa či znovuzrození a byly doprovázeny vysvětlujícími texty. Na vnitřní straně rakví a vík byli vyobrazeni velcí bohové a bohyně, jak přijímají mrtvého. Usir zesnulého provázel světem mrtvých a Nut mu poskytovala ochranu.

Později byly styly sarkofágů a rakví ještě rozmanitější. Masivní skříňové nebo antropomorfní sarkofágy se často tesaly z tmavého leštěného kamene. Všude se zobrazovaly náboženské výjevy. Dřevěné skříňové rakve byly doplněny rohovými sloupky a vyklenutým víkem. Celý jejich povrch pokrývala výzdoba s výjevy ze zádušních textů a s náboženskými scénami. Antropomorfní rakve byly střízlivější. V jednotlivých oblastech existovaly odlišné styly - někde se na víko rakve či sarkofágu zapisoval jediný sloupec textu, jinde byly celé rakve poseté tisíci hieroglyfů, které citovaly pasáže z Knihy mrtvých.

Ptolemaiovci a Římská doba

Sarkofágy a rakve z Ptolemaiovské a Římské doby byly velmi různorodé a představovaly směsici stylů, v níž byly patrné vlivy cizinců, kteří se v Egyptě usazovali. Dřevěné rakve, rakve z lepeného plátna ani kamenné sarkofágy již nebyly tak pečlivě opracované. Na jejich stěnách byla zachycena mnohá božstva, přepisované zádušní texty se ovšem nedržely originálu již tak věrně jako dříve. Ale i z této doby pocházejí například obdivuhodné dřevěné rakve vykládané sklovinou.