Daňový systém

Daně se platily od samého počátku egyptské státnosti. V Archaickém období byly vybírány v podobě naturálních dávek během pravidelných cest panovníka po celém Egyptě. Ve Staré říši započalo pravidelné sčítání dobytka jednou za dva roky. Toto sčítání tvořilo základ daňového systému. Panovník tak měl přehled o bohatství a prosperitě své říše. V případě náročných projektů, jako stavba pyramidy či kopání zavlažovacích kanálů, mohl být census zkrácen a dobytek sčítán každý rok.

Ve starověkém Egyptě v zásadě veškerá země a všichni lidé patřili faraonovi. Egypťané proto byli povinni odvádět v jeho prospěch práci výměnou za jídlo. Daně nazývané baku byly dvojího typu - daně v naturáliích a daně ve formě práce, tedy jakási robota. Daně se ve skutečnosti týkaly především řemeslníků a rolníků, jejichž produktivita byla pro stát nejdůležitější.

Dahšúrský dekret

V období Staré říše vydal panovník 6. dynastie Pepi I. výnos, podle nějž "dvě pyramidová města krále Horního a Dolního Egypta Snofrua" (Médům a Dahšúr) byla na věky zbavena povinnosti roboty a daní. Na oplátku za toto slavnostní prohlášení musela dotyčná města navždy udržovat božský kult krále. Kopie dekretu byla vytesána do kamenné stély a pravděpodobně vystavena v chrámu. Později napodobili Pepiho I. i další faraoni a nomarchové, takže povinnosti platit daně bylo navěky zbavováno stále více chrámů. Egypťané neznali peníze, takže daně platili v naturáliich.

Práce na polích vždy končily výběrem daní. Částka se stanovovala podle rozlohy pozemků, kterou vyměřovali státní úředníci. Správce příslušného nomu (kraje), který byl často zobrazován s obřadním vousem a těžkou parukou, byl na svém území pověřen výběrem daní. V rukou držel seznam spravovaného majetku. Vybírání daní mělo podobu nepřetržitého průvodu mužů a žen, kteří v koších na hlavách přinášeli ovoce, zeleninu, květiny, nádoby na parfémy, džbány piva. Jiní odevzdávali chleba a husy, nebo na provaze přiváděli telata. Muži před sebou dále strkali gazely a kozy. U nohou pána seděli pozorní písaři s paletou v ruce a zaznamenávali "seznam dávek z vesnic věčného panství". Nomarcha z titulu své funkce dostával kýtu z každého býka poraženého pro potřeby pohřebiště a podíl na zvířatech obětovaných v chrámu. Ameni, nomarcha žijící za vlády faraona 12. dynastie Senusreta l., byl při výběru daní zvláště horlivý. Za dvacet pět let svého působení ve funkci shromáždil z farem na svém území tři tisíce volů jako poplatek dvoru.

Na pole docházeli písaři dvakrát během vegetačního cyklu. Poprvé poté, co opadly vody záplavy a bylo třeba opětovně rozměřit pole a položit mezní kameny mezi jednotlivými poli. Podruhé při vyhodnocování objemu sklizně, podle nějž písaři spočítali, jakou částku je třeba odvést. Veškeré daně určovali podle velmi přesných norem a tabulek specializovaní státní úředníci. Placení daní kontroloval a ověřoval vezír, po faraonovi druhá nejmocnější osoba ve státě, jenž byl nejvyšším správcem egyptské země. Pomáhal mu staroegyptský "ministr financí", který nosil titul "správce obou pokladnic".

Velmi přesné výpočty

Díky nálezům v hrobce písaře Menea, který žil za vlády Thutmose IV., víme, že v období Nové říše se daňový základ vypočítával pevně stanoveným způsobem. Katastrální písař z rozlohy pozemku přesně vypočítal předpokládanou hodnotu sklizně a z ní vyplývající daň. Tomuto vysoce postavenému písaři pomáhali při vyměřování půdy dva zemědělští písaři, jeden nosič měřicí šňůry a jeden natahovač měřicí šňůry. Společně měřili plochu, na níž měla proběhnout sklizeň. Po sklizni následovalo další počítání, tentokrát ipet (objemové jednotky, měřice) obilí. Na konci 19. dynastie nahradili tyto úředníky takzvaní písaři pro obilniny.

I přes daná a neměnná pravidla rolníci často pohlíželi na státní úředníky s nelibostí, protože je podezřívali z toho, že je při výpočtu "berou na hůl". Mnoho dokladů tohoto pohledu nalezneme i v egyptské literatuře, která si rozhodně nebrala servítky a někdy až přeháněla, jak vidíme v následujícím výňatku z textu z období Střední říše:

"Nevzpomínáš si, jak skončil rolník znesvářený s písařem, pověřeným záznamem sklizně? Červi sežrali polovinu zrní a hroši se postarali o zbytek. Na polích se hemžily myši, snášely se na ně kobylky, stáda hynula. (...) A do toho přišel písař, aby zaznamenal sklizeň. (...) Vojáci nesli hole, Núbijci zas rákosky z palmového dřeva. Nařídili: .Přineste zrní!', ale žádné nebylo. Tak začali bít. Pak nešťastníka spoutali a vrhli ho do bažiny (...), ještě před tím však před jeho zraky spoutali i jeho ženu. l dětem byla nasazena pouta. Sousedé ho v nejtěžší chvíli opustili a prchli, aby vlastní zrní bezpečně ukryli. Takhle získávali úředníci zrní."

Někdy se pochopitelně stávalo, že rolníci nemohli zaplatit a vysloužili si výprask, nicméně takové případy byly spíše vzácností. Lidé většinou dobře věděli, kolik po nich stát bude chtít, a bez reptání svou dávku odevzdávali. Kromě toho mohli rolníci, kteří se cítili poškození příliš puntičkářskými úředníky, podat žalobu, jak to učinil služebník jednoho chrámu za vlády Ramesse III., jemuž se zdálo, že musel zaplatit víc, nežli ve skutečnosti měl.

Daně za Ptolemaiovců

Když Ptolemaiovci nastoupili na trůn, chytře ponechali v chodu státní správu, která v předchozích dvaceti pěti staletích dostatečně prokázala svou funkčnost. Podporovali také písaře, elitu národa, kteří se o to více snažili dobře sloužit novým vládcům. Ptolemaiovci pod vlivem vzorového řeckého administrativního členění ponechali stávající rozdělení Egypta do nomů, egyptské názvy vycházející z prastaré symboliky, ale změnili na ryze administrativní označení. Kraj ochránce se tak změnil na "Búsirský kraj" (s metropolí Búsiris) a Kraj ibise na "Hermopolský kraj" (metropole Hermopolis). Pravomoci těchto administrativních jednotek byly posíleny, zároveň ale musely úžeji spolupracovat s centrální mocí řízenou z Alexandrie.

Nomarchy nahradili stratégové

Z obavy před případnými vzpourami Ptolemaiovci postupně zrušili úřad nomarchů, kteří byli tradičně nejsilnějšími v kraji a opírali se o rozvětvenou rodinu. Na jejich místo jmenovali stratégy, vojenské velitele, z nichž se záhy stali vysocí úředníci zodpovědní rovněž za soudnictví. V jednotlivých nomech se zvyšoval počet královských písařů. Úkolem těchto úředníků bylo měřit a zaznamenávat veškerou zemědělskou půdu v oblasti spadající pod jejich správu, plánovat zavlažovací práce, vybírat daně ze zboží a z obilí, odhadovat objem sklizně, sčítat stáda. Dioeset, místní zástupce ministra financí, spravoval velký majetek s pomocí eklogisty (účetního státní pokladny) a antigrafa (inspektora zápisů). Řecké dioesety ve 2.století př.n.l. nahradili královští písaři, rodilí Egypťané, kteří se lépe vyznali ve venkovském prostředí a především hovořili jak egyptsky, tak řecky (Řekové se egyptskému písmu a jazyku učili jen s největšími obtížemi). Královští písaři se navíc mohli spoléhat i na své krajany, egyptské úředníky, kteří působili přímo na venkově - topogramaty (oblastní písaře) a komogramaty (vesnické písaře). Prvořadým zájmem ptolemaiovského správního systému na všech úrovních byly finance. Administrativa jednotlivých krajů byla zaměřena na ekonomizaci zemědělské produkce.

Systém založený na bankách

Ptolemaiovci většinou považovali Egypt za potenciální zdroj velkého bohatství. Přestože převzali egyptskou královskou tradici, neovládali egyptštinu, i tak se ale snažili zemi spravovat tak, aby jim přinášela zisk. Napomáhat jim k tomu mělo především obilí, největší egyptské bohatství, a peníze, které se za jejich vlády v zemi faraonů objevily vůbec poprvé. Odebrané obilí se skladovalo v královských sýpkách, kde o něj pečovali sitologové (královští úředníci). Drachma se stala základní egyptskou měnovou jednotkou. Aby Řekové mohli svou pokladnici plnit cinkajícími mincemi, zavedli v Egyptě možnost půjček. Bankovní ústavy zahraničního a především řeckého původu poskytovaly úvěry s cílem zintensivnit oběh kapitálu. Státní banky se s královským souhlasem otvíraly ve všech velkých městech. Klientům vyplácely peníze po předložení šeků. Běžné úrokové míry na půjčky byly často vysoké (až 24 %), což podporovalo především zahraniční investory, kteří v egyptském bankovnictví viděli zajímavý způsob, jak docílit zisku.