Lov v močálech

Krom lovu v poušti se Egypťané s oblibou bavili s lovem v rozsáhlých močálech delty Nilu. Stáli na křehkých papyrových loďkách a z nich lovili ptáky nebo pronásledovali krokodýli nebo hrochy. Zbraně se od nejdávnějších časů mnoho nezměnili - Egypťané k lovu používali házecí hole, sítě, šípy a harpuny. Házecí hůl byla zbraň používána především elitou - byl to plochý dřevěný nástroj zvláštním způsobem zakřivený, aby lépe rozrážel vzduch.

I když byl tento lov záležitostí horních vrstev společnosti, lovu se věnovali i obyvatelé močálů, pro které to byla vítaná příležitost jak zpestřit jídelníček rodiny nebo celé vesnice. Množství ptáků hnízdících v papyrových a rákosových houštinách bylo prvotřídní kořistí. Z vodních ptáků se zde nacházelo velké množství jeřábům hus, křepelek nebo kachen.

Lov do sítě

Lov s házecí holí byl sice velice zábavný, neskýtal ale jistotu bohatého úlovku. Proto Egypťané raději využívali sítě, na které bylo přeci jen větší spolehnutí. Skupina pěti nebo šesti lovců umístila několikametrovou síť do močálu obklopeného rákosem, po obou stranách ji připevnili ke kolíkům a jednotlivé strany sítě byly navíc spojeny provazem. Uprostřed sítě bylo nastraženo zrní, které do sítě mělo nalákat ptactvo. Když se do sítě slétlo dostatečné množství ptáků, velitel ptáčníků dal znamení a ptáčníci zatáhli za provaz a uzavřeli past.

Příšery z močálů

Bažinám ve ale vládli mnohem nebezpečnější živočichové - hroši a krokodýli. Krokodýly Egypťané nelovili, protože je považovali za vládce močálů, hrochy ale spojovali se zápornými silami ztělesňovanými bohem zla Sutechcem. Zabití hrocha tedy symbolizovalo vítězství Hora nad Sutechem. Lov byl ale velice nebezpečný a hroši byli vskutku obávaná zvířata. K udolání tohoto zvířete bylo potřeba několik loděk s posádkou.

Když lovci v houštinách hrocha objevili, vystřelili první harpunu, která se měla zvířeti zabodnout do boku. Pro hrocha to ale nebylo žádné velké zranění, protože ho chránila několik centimetrů tlustá kůže. Hroch rozvířil vodu, potopil se a stahoval s sebou provaz připevněný na harpunu. Harpunáři ale znali ohromnou sílu své kořisti, takže byli opatrní a provaz předem odmotali a loďky se držely od zvířete v uctivé vzdálenosti. Když se hroch vrátil znovu na hladinu, zasáhla ho další harpuna, tentokrát většinou do tlamy. Toto zranění bylo vážnější, ale i tak ještě zvířeti zůstávalo dostatek sil a mohlo trvat i několik hodin, než hrochovi zasypanému harpunami došly síly. Potom mu lovci hodili kolem hlavy smyčku, aby ho mohli snadněji vytáhnout na břeh.