Tell el-Maschúta - pevnost na okraji Egypta

Na místě dnešní Tell el-Maschúty se kdysi rozkládalo biblické město Pithom, egyptsky Pertem. Toto opevněné město v deltě hrálo důležitou úlohu za řecké a římské nadvlády. Díky strategické poloze mezi začátkem delty a cestou na Sinajský poloostrov bylo město povinnou zastávkou všech obchodních karavan přicházejících z Asie.

Biblické město Pithom leželo na nejvýchodnějším rameni delty Nilu, nedaleko Hořkých jezer. Rozkládalo se při ústí Wádí Tumílát, dříve nazývaném Rataba ("východní ústí"), které spojovalo město Tell el-Basta s jezerem Timsah. Díky této výhodné poloze bylo město již od dob Staré říše útočištěm karavan, protože se nacházelo v půli cesty mezi karavanními stezkami při středomořském pobřeží a stezkami vedoucími na Sinajský poloostrov a do Suezského zálivu.

Z nalezených rozvalin lze vyvozovat, že Pertem byl už v období Staré říše významným městem. Dokazuje to pečeť z lapisu lazuli, která patrně patřila Venimu. Je na ní zaznamenán dekret podepsaný králem Merenrem I., synem Pepiho I. a faraonem 6. dynastie. Ten stvrzoval, že tato klíčová egyptská oblast je pod dohledem státní správy.

Veni byl v době vydání dekretu „guvernérem a správcem Horního Egypta". Z titulu této funkce zorganizoval několik vojenských tažení do Núbie. V Palestině zakročil proti heriu-ša ("obyvatelům písků"), kteří podnikali nájezdy na hraniční oblasti země. Organizovaná obrana oblasti Wádí Tumílát skončila vítězně, když Egypťané porazili nepřátele v „bitvě u gazelího nosu". V tomto vítězství zřejmě sehrála svou úlohu i Tell el-Maschúta, kde byla slavná pečeť nalezena.

Opevněné město

Tell el-Maschúta byla dlouho posádkovým městem (proto se také Mojžíš strategickému biblickému Pithomu při odchodu Hebrejců z Egypta vyhnul) a svého vrcholného rozvoje dosáhla na konci 7. století př.n.l. za vlády Psammetika II. Město bylo opevněno a stalo se součástí obranné linie země. Psammetik II. k tomuto kroku přistoupil zejména proto, že měl v paměti děsivou porážku svého otce krále Neka II., kterou Neko II. utrpěl roku 605 př.n.l. od Nabukadnezara.

Tell el-Maschúta byla uzavřena do čtverhranné ohradní zdi a nacházela se nedaleko nedokončeného velkého kanálu. Jeho stavbu nařídil Neko II., aby propojil Nil s Rudým mořem. V obchodním a vojenském městě sídlila početná posádka, která sledovala dění na východě země. Tell el-Maschúta byla ve stálém spojení s pevnostmi v severovýchodní deltě, jimiž rovněž procházely karavany obchodníků. Díky velmi výhodné strategické poloze byla centrem obchodních styků a rozsáhlým skladištěm zboží a tributů zasílaných sousedními zeměmi. Dokládají nám to četné nalezené zbytky skladů z nepálených cihel.

V Ptolemaiovské době byla Tell el-Maschúta hraničním městem Egypta ve východní deltě, což vyplývá ze dvou stél, z nichž první je podepsána Ptolemaiem II. Filadelfem a druhá je záznamem dekretu Ptolemaia IV. Filopatóra a týká se panovníkova vítězství nad syrským králem Antiochem u Rafy v šestém roce jeho vlády.