Mastaba G 7060 – hrobka prince Nefermaata

Mastaba G 7060 je v databázi projektu Digital Giza identifikována jako hrobka prince Nefermaata, syna Nefretkau, pohřbené v sousední mastabě G 7050. Nefermaat byl zároveň otcem Snefruchafa, majitele mastaby G 7070. Vzniká tak velmi zajímavá genealogická posloupnost tří generací, jejichž hrobky byly vybudovány vedle sebe v jižní části pohřebiště G 7000.

Nefretkau je v odborné literatuře spojována s titulem, který ji označuje jako „nejstarší vlastní dceru krále Horního a Dolního Egypta Snofrua“. Pokud je tato genealogická rekonstrukce správná, byl Nefermaat členem přímé linie královské rodiny 4. dynastie (pravděpodobně synem faraona Chufua). Některé otázky však zůstávají otevřené a badatelé upozorňují, že přesné vztahy mezi jednotlivými nositeli stejného jména a členy královské rodiny nelze ve všech detailech považovat za definitivně vyřešené.

Architektura mastaby G 7060

Mastaba G 7060 je v katalogu známá také pod označením Lepsius 57. Její vznik bývá datován v období mezi vládou Chufua a Rachefa. Podzemní část mastaby tvořily nejméně dvě pohřební šachty, označované G 7060 A a G 7060 B. Archeologická dokumentace zahrnuje půdorysy i řezy objektu, díky nimž je možné rekonstruovat základní uspořádání hrobky. Významnou součástí nadzemní stavby byla pohřební kaple s místem určeným pro přinášení obětí zemřelému. Dochované kresby zaznamenávají také reliéfní výzdobu a architráv nad nepravými dveřmi, tedy symbolickým průchodem mezi světem živých a světem zemřelých.

Nejdůležitějším nálezem spojeným s mastabou je vápencový sarkofág Nefermaata, objevený v pohřební šachtě. Vedle něj archeologové zaznamenali keramické nádoby, kamenné předměty, pazourkové nástroje a fragmenty reliéfů. Tyto nálezy poskytují cenné informace nejen o samotném pohřbu, ale také o pozdějším využívání prostoru hrobky.

V troskách kaple se našly také předměty pocházející z výrazně pozdějších období, například fajánsové amulety, skarabeus, amulety s motivem Horova oka a fragmenty vešebtů. Jeden ze souborů vešebtů nesl jméno osoby označené jako Tadihor, což ukazuje, že mastaba byla v pozdějších dobách narušena nebo znovu využívána.