Alexandr Veliký ve Střední Asii a Indii

Po vítězství u Gaugamél a obsazení klíčových perských měst se Alexandr mohl prohlásit za dědice Perské říše. Tím ale válka neskončila. Nejtěžší část jeho tažení přišla až potom – dlouhá a vyčerpávající válka ve Střední Asii a následná expedice do Indie, kde čelil úplně jinému typu boje, terénu i protivníků. Alexandr Veliký ve Střední Asii a Indii zanechal nesmazatelnou stopu.

Nabízí se jistě otázka, proč Alexandr po definitivní porážce Dareia v bitvě u Gaugamél a obsazení Babylonu pokračoval dál na východ. Nabízí se několik důvodů:

• Zajištění hranic: Perská říše nezanikla jednou bitvou. Vzdálené provincie (Bactrie, Sogdiana) se mohly kdykoli vzbouřit a tak chtěl zajistit klid
• Pronásledování zbytků odporu: místní perská elita a někteří satrapové se nechtěli vzdát a tak si to situace prostě žádala
• Prestiž a ambice: Alexandr chtěl dosáhnout „konce světa“ – hranic, které si představoval jako konečné
• Strategická oblast velké říše: Střední Asie byla klíčová pro kontrolu obchodních cest (později známých jako hedvábná stezka)

Přechod přes Hindúkuš a vstup do Bactrie

Alexandr se dostal do oblasti dnešního Afghánistánu a dále k Amudarji. Hory Hindúkuše byly pro armádu extrémní – zima, nedostatek zásob, obtížné průsmyky. Právě tady se ukázalo, že už nejde o „klasickou“ válku velkých bitev, ale o přežití a logistiku. Ve Střední Asii se Alexandr střetl s odporem, který byl pro Makedonce nezvyklý. Jeho armáda se musela potýkat s útoky rychlých oddílů jízdy, útoky směřovaných na zásobování a následné ústupy do pouště nebo hor.

Nejznámějším protivníkem byl Spitamenés, vůdce odporu v Sogdianě. Ten opakovaně útočil na makedonské oddíly a dokázal vyvolávat povstání i tam, kde už Alexandr dosadil své správce. Alexandr byl nucen zanechávat posádky v klíčových bodech, budoval nová opevněná města (Alexandrie) a začal používat rychlé trestné výpravy.

Po dobytí Sogdiany se Alexandr oženil s Roxanou, dcerou místního velmože. Nebyla to jen citové rozhodnutí – šlo o politický signál, že chce Střední Asii integrovat do říše. To se ale nesetkalo s nadšením u Makedonců, kteří se náhle cítili odsunutí.

Výprava do Indie

Nešlo o jednotnou „Indii“ jak ji známe dnes, ale o síť království a kmenů. Někteří vládci se přidali na stranu Alexandra, jiní vzdorovali. V severozápadní Indii Alexandr narazil na silné pevnosti. Mnoho operací bylo obléhacích nebo horských. Historické prameny uvádějí, že v jedné z bitev u pevnosti Mallů v povodí Indu Alexandr osobně vylezl na hradby a byl vážně zraněn šípem – skoro zemřel. Pro armádu to byl šok: uvědomili si, jak je celá výprava křehká, pokud Alexandr padne.

Bitva u Hydaspés (326 př. n. l.) – vrchol indického tažení

U řeky Hydaspés se Alexandr utkal s místním vládcem Pórem. Póros měl síly, na které Makedonci nebyli zvyklí – velkou armádu pěchoty, těžkou jízdu, ale hlavně válečné slony, které působili děsivě jak na koně, tak na falangu. Řeka byla rozvodněná a tak Alexandr předstíral opakované pokusy o přechod, čímž nepřítele unavil přiměl je sledovat tyto předstírané přechody.

Jedné noci ale přešel s částí armády jinde a udeřil na Pórovo křídlo. Sloni sice na začátku působili Alexandrovi velké ztráty, ale jakmile byli zraněni tak se obrátili proti vlastnímu vojsku (podobnou zkušenost zažil již dříve Hanibal v bitvě u Zammy). Alexandr se po vítězné bitvě ale zachoval pragmaticky. Póra nenechal popravit, ale udělal z něj spojence a správce oblasti.

Po této bitvě chtěl Alexandr pokračovat dál – ale armáda se vzbouřila a tak Alexandr poprvé prohrál. Nikoliv s nepřítelem, ale s vlastní armádou, vojáci už odmítli jít dál do neznámých končin a chtěli se vrátit domů. A tak se Alexandr roku 326 př.n.l. otáčí – část armády se vrací po řece Indus, část jde pěšky pouští Gedrósie zpátky do Babylonu. Alexandr Veliký ve Střední Asii a Indii a prožil 4 náročné roky, ale vybudoval největší říši starověku.