fbpx

Řada nalezených lékařských papyrů dokazuje, že se Egypťané lékařství věnovali od pradávna. Šlo o vědu spíše empirickou, která ale měla své zvyklosti a etický kodex. Lékařství starověkého Egypta se rozvíjelo stejně se společností. Do tajů lékařství pronikli Egypťané zcela nepochybně ještě před nástupem prvních faraonů. Egyptští lékaři měli vynikající pověst – jejich znalosti obdivovali také Řekové a Římané v čele s Hippokratem. Zakladatel Perské říše Kýros si prý dokonce jednoho z nich pozval do svého království.

Všichni Egypťané měli doma běžné léky pro každodenní nehody jako byly popáleniny, kousnutí a bodnutí hmyzu nebo záněty způsobené zadřením třísky. Celá řada těchto prostředků a receptů je ještě dnes používána feláhy na březích Nilu.

Egyptští lékaři měli vysoké společenské postavení

Ve starověkém Egyptě měli lékaři vysoké společenské postavení a někteří patřili dokonce přímo ke dvoru. Pomáhali jim ošetřovatelé, maséři a bandažisté. Uctívali boha moudrosti Thovta a byli členy kněžstva divoké bohyně Sachmety. Její syn – slavný Imhotep, který působil na dvoře faraona Džosera – byl považován za průkopníka lékařství.

Lékaři se učili jednak od svých zkušenějších kolegů, ale také v “domech života” a v palácových školách – mezi nejvyhledávanější patřila škola v Sajích a v Héliopoli. Snažili se zlepšit zdravotní stav obyvatelstva tak šířili osvětu v oblasti veřejné hygieny, propagovali obřízku a časté provádění klystýru. Celá řada z nich se věnovala některé uznávané odbornosti – očnímu lékařství, gastroenterologii nebo zubnímu lékařství. Ale ani “obyčejní” lékaři se nespokojovali pouze s léčením chudých lidí. Lékařství zahrnovalo i hygienickou a kosmetickou péči, kterou měli Egypťané velmi rádi.

Lékařské papyry

Ve starověkém Egyptě se tradovalo, že první lékařská příručky byla zázračně nalezena za vlády faraona Cheopse (Chufeva) v jednom chrámu. Nejstarší dnes známé lékařské papyry se datují přibližně do roku 1600 př.n.l. a tyto neustále opisované svitky se odkazují na mnohem starší texty – nejčastěji z období Staré říše, které byly postupem času obohaceny o nové poznatky. Pro příklad uvedu tři nejznámější papyry.

Lékařský papyrus Georga Eberse

Lékařský papyrus Georga Eberse pravděpodobně pochází z knihovny při jedné lékařské škole. Jedná se o nejstarší známé vědecké pojednání. Tato vzorová lékařská kniha obsahuje základy anatomie, popis patologických případů a vhodných léčebných postupů a 700 receptů na léky.

Lékařský papyrus Edwina Smithe

Lékařský papyrus Edwina Smithe je dnes uložen v New Yorku a byl nalezen roku 1862 v Thébách (Vesetu). Svitek dlouhý 4,5 metru pojednává o vnitřních chorobách a kostní chirurgii. Obsahuje seznam 48 zranění a úrazů a příslušných léčebných postupů. Krom toho hovoří také o třech typech lékařů.

Sunu vykonával svou praxi u těch nejchudších, znalosti čerpal z knih a vlastních praktických zkušeností. Wabu byl knězem bohyně Sachmety a léčil privilegované vrstvy. Jeho lékařství mělo výrazně náboženský charakter, protože svou léčitelskou moc získával od bohů. Sau byl mág, čaroděj a ranhojič v jedné osobě, který bojoval proti neviditelným mocnostem, které působily nevysvětlitelné zlo a byly zpodobňovány jako zvířata útočící na člověka (například štír). Léčil pomocí zaklínadel, zaříkávání, amuletů a léčitelských sošek.

Káhunský lékařský papyrus

Káhunský lékařský papyrus se zaměřuje na gynekologii a hovoří i o nemoci, “která požírá tkáně” – o rakovině. S touto zákeřnou nemocí se tedy potýkalo už i lékařství starověkého Egypta.