fbpx

Nejbohatší Egypťané byli privilegovanou vrstvou, která bez váhání dávala na odiv své bohatství. To byla ovšem jen menšina faraonových poddaných. Někteří rolníci a dělníci žili v chudobě a často se museli spokojit s velmi jednoduchým příbytkem.

Pyšné Théby (Vaset) plné paláců, chrámů a nádherných vil skrývaly za svou velkolepou tváří i množství obyvatel, jejichž každodenní starostí byl boj o holé přežití. Faraoni se starali o to, aby poddaní, kteří se podíleli na budování jejich slávy a božské moci, nezemřeli hlady. Kněží Amonových chrámů občas projevovali velkorysost, aby upevnili svou náboženskou moc. Převážná většina Egypťanů ve městech se ovšem v každodenním životě musela spokojit s málem.

Život na venkově

Život na venkově nebyl o mnoho idyličtější. Rolníci museli odvádět vysoké daně, což je nutilo pracovat do úmoru. Navíc neustále žili ve strachu z hladu, který by mohl nastat po špatné úrodě. Přesto však egyptská civilizace fungovala tři tisíce let.

Rituály a víra, dovedně udržované centrální mocí a kněžími, byly silnější než pocit chudoby, která v Egyptě bezpochyby existovala, i přes markantní rozdíly mezi těmi nejbohatšími a nejchudšími žili Egypťané v harmonii a společně upevňovali jednotu země. Pokud ale panovník nebo kněží zklamali důvěru v ně vkládanou, vzpoury na sebe nenechaly dlouho čekat.

Vývoj života v obdobích

V prehistorickém období se domy obyčejných Egypťanů příliš nelišily. Obydlím jim byly chýše z lepenice, které byly vybaveny jen rohoží na spaní, truhlou, několika proutěnými košíky a jednoduchým stolem. V historické době se způsob bydlení změnil. Domy rolníků se začaly stavět z nepálených cihel a byly trochu větší, i když vnitřní zařízení se příliš nezměnilo. Skládaly se ze dvou nebo tří místností, v nichž žila celá rodina.

Úkolem žen bylo zajistit zásobení domu vodou, takže se neustále pohybovaly mezi kanálem a domovem s velmi těžkými džbány na hlavě. Ženy se rovněž staraly o přípravu piva a chleba, což byly základní složky potravy. Většina venkovanů nevlastnila domácí zvířata. Ti nejbohatší z nich měli osla, kozu nebo vola, pár kusů drůbeže a někdy i kousek půdy, na němž pěstovali zeleninu, kterou si obohacovali jídelníček. Egypťané, kteří žili nedaleko močálů, si zase stravu zpestřovali rybami.

Těžkému životu čelili solidaritou a přátelstvím. Řemeslnické a dělnické vesnice v okolí Théb (Vasetu), “města sta bran”, připomínaly spíše noclehárny. Jejich obyvatelé pracovali na nedalekých pohřebištích a příbytky měli vybavené jen tím nejnezbytnějším. Skromné domky z mazaniny, které byly namačkané podél úzkých uliček, byly osvětleny slabým plamínkem olejových lamp. Zařízení bylo prosté – dřevěné nebo proutěné truhlice, pár dřevěných stoliček a nádoby z pálené hlíny. Přímo na udusané zemi byly rozloženy rohože na spaní. Postele byly výsadou vyšších tříd. Podél zdí se táhly tvrdé lavice z nepálených cihel, které sloužily k sezení nebo ke spaní. Tento prostý a odevzdaný život měl i své lepší stránky.

Na ulicích hrály bezstarostné děti drápky nebo se mazlily s oblíbeným psem. Příbuzní se často scházeli a pojídali společně ragú nebo placky plněné cibulí a boby. Vytvořili si vlastní svět, v němž s nadhledem přijímali svůj těžký životní osud. Mnoho poznatků o životě chudých vrstev starých Egypťanů pochází z archeologických vykopávek.

Největší soubor předmětů denní potřeby byl nalezen ve vesnici řemeslníků, kteří stavěli hrobky panovníků Nové říše v Údolí králů. Vesnice se dnes nazývá Dér el-Medína. Košíky, stále ještě naplněny palmovými plody, lůžka s dřevěným rámem vyplétaným rohoží ze sítiny a jednoduché skříňky mnohdy pomalované zářivými barvami – to je pouze část zařízení domů, které se dodnes podařilo odkrýt.