Už od nejstarších dob se setkáváme s doklady o sídlištích městského charakteru. Ta se vytvářela nejčastěji na křižovatkách hlavních obchodních tras. V dobách formování egyptského státu to byla města Nakáda a Nechen (Hierakonpolis). Právě z tohoto města měl vyrazit Narmer na sever a sjednotit Egypt.
V období 3. dynastie vzniká nové sídlo v Mennefer (Memfis) a u něj nekropole Sakkára. Dnes můžeme polohu Menneferu určit zejména podle rozvalin Ptahova chrámu v oblasti vesnice Mít Rahína.
V období Střední říše získalo významné postavení město Ictauej (Lišt). Egyptský název Ictauej (Amenemhetictauje) „Ten, který ovládá obě země“ dokládá, jaký význam tomuto místu Amenemhet I. přisuzoval.
Dalším významným městem byl Vaset (Théby), který se nachází asi 660 km jižně od Menneferu. Z tohoto města došlo na počátku Střední a Nové říše dvakrát ke znovusjednocení Egypta. Místo bylo významné zejména tím, že zde stál chrám boha Amona, který se postupně stále rozrůstal.
Za vlády 18. dynastie došlo k opuštění Vasetu pouze jednou – za vlády Amenhotepa IV. / Achnatona, který založil nové hlavní město Achetaton (Atonův obzor), které se nacházelo uprostřed státu na lokalitě dnešní Tell el-Amarny.
Za Ptolemaiovské dynastie se stala hlavním městem Alexandrie, kterou založil Alexandr Veliký na pobřeží Středozemního moře. Na ostrově Faros postavili Ptolemaiovci maják – jeden z tehdejších sedmi divů světa. Orientační bod pro námořní dopravu spolu s proslulou Alexandrijskou knihovnou udělali z Alexandrie centrem obchodu a vzdělanosti.