fbpx

Pierre Montet věřil, že se mu v roce 1939 podařilo najít zbytky jednoho z největších měst starověkého Egypta – Piramesse. Našel opravdu velké množství soch, chrámů a obelisků. Na všech bylo jméno Ramesse II.

Když Montet přišel do Tanisu, viděl kolem sebe na všech monumentech jméno Ramesse II. Proto usoudil, že našel hlavní město tohoto největšího faraona starověkého Egypta. A celých 30 let pak nikdo nepochyboval o tom, že se skutečně jedná o toto město. Pak ale přišly první pochyby.

Nenacházela se tam žádná keramika, předměty běžné potřeby, podle kterých by se dalo určit, kdy bylo území osídleno. Archeologové se koncem 60. let 20. století začínají nalezenými artefakty zabývat a zjišťují, že žádný nespadá do doby vlády Ramesse II. Datují je do doby kolem roku 1000 př.n.l. – tedy 200 let po jeho vládě.

Piramesse – město na nejvýchodnějším rameni Nilu

Výsledky zkoumání pomocí nejmodernějších digitálních technologií v roce 2000 ale přinesly. O 30 km dál, než Montet předtím, bylo objeveno množství soch a monumentů se jménem Ramesse II., ale také množství keramiky. Ta byla datována právě do doby Ramesse II.

Piramesse se rozkládalo na ploše 30 km2 s množstvím chrámů, paláců, obelisků a kolosálními sochami.  Nacházelo se na nejvýchodnějším rameni Nilu v Deltě. Jenže – tok Nilu se v průběhu let měnil a měnila se i jeho ramena. Při hledání tohoto města nemůžeme tedy vycházet ze současných ramen Nilu, ale z historických map a průzkumů Delty nejmodernější technikou.

Montet usoudil, že tzv. Tanidské rameno Nilu bylo nejvýchodnější i v době Ramesse II. a proto hledal jeho hlavní město právě u tohoto ramene. Jenže rakouští geologové zjistili, že ještě dále na východ se nacházelo další, tzv. Pelusijské rameno. A v roce 1970 tam zahájili výzkum. A na území dnešního Qantiru našli množství drobných, ale důležitých stop.

Qantir ukrývá hlavní město Ramesse II.

Jednalo se o úlomky keramiky, která pochází z doby Ramesse II. Jedná se o střepy a předměty každodenní potřeby. Tedy přesně to, co na území Tanisu (které Montet považoval za Piramesse) nebylo. A pak našli něco ohromujícího – nález zbytku kolosální sochy Ramesse II. na jednom poli. To je přimělo k tomu prozkoumat toto místo podrobně.

Pomocí magnetometru provedly největší podzemní snímkování v dějinách egyptologie. Výsledky byly fascinující – pod povrchem se objevilo celé starověkého hlavní město Piramesse. Objevila se celá síť ulic a budov z doby Ramesse II. Jenže – pokud jsou stavby z doby Ramesse II. zde, jak mohl Montet najít monumenty se jménem Ramesse II. o 30 km dál.

Ale našlo se vysvětlení. Zhruba 200 let po smrti Ramesse II. se Pelusijské rameno postupně zaneslo bahnem. Město tak postupně ztrácelo na významu, přístav se nedal použít a bez Nilu nemohlo město existovat. Egypťané tedy přemístili sochy, budovy a chrámy o 30km na západ, na místo, kde je v roce 1939 objevil Montet.

Nešlo o první případ stěhování takových kolosů – Memnonovy kolosy byly přestěhovány z lomu u Káhiry až do Luxoru. Tyto sochy vážily 800 tun a vzdálenost mezi Káhirou a Luxorem je 600 km. Takže se stěhováním podobných „drobečků“ už měli svoje zkušenosti.

Delta Nilu - Tanis vznikl ze staveb pocházejících z Piramesse. To se nacházelo na území Qantiru.

Delta Nilu – Tanis vznikl ze staveb pocházejících z Piramesse. To se nacházelo na území Qantiru.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Cookie nevyužíváme k rozesílání reklamních emailů, letáků nebo vedení reklamních kampaní na sociálních sítích.

Zavřít