fbpx

To, co bylo řečeno o „panenkách“, platí také o pozdějších figurkách souložnic nebo „konkubín“ ze Střední říše (asi 1994–1797 př. n. l.). Tyto figurky souložnic se zhotovovaly z pálené hlíny, vápence, dřeva (i ebenového), slonoviny či fajánse s modrou glazurou. Figurky souložnic zachycovaly stojící ženu nebo i ženu ležící na lůžku (a třeba i kojící dítě).

Fajánsová „společnice zemřelého“ z doby okolo 1800 př. n. l., výška 13,3 cm, nalezena v oblasti Théb, Egyptské muzeum v Berlíně, inv. č. 9583, kresba B. VachalaModrá barva byla považována za barvu vody a božstev plodnosti. Erotický aspekt byl ještě zdůrazněn naznačeným tečkováním (tetováním?) nahého těla, navíc často zdobeného šperky. Podle představ starověkých Egypťanů měly být tyto figurky magicky oživeny v hrobce. Měly podporovat mužovu plodivou sílu, zajišťovat mu trvalou ženskou společnost a vést ho k věčnému znovuzrození.

Početná skupina obdobných plastik žen byla míněna jako votivní dary pro již zmíněnou Hathoru. Tyto plastiky pocházejí z celého 2. tisíciletí př. n. l. a byly nalezeny v Hathořiných chrámech. Některé se nacházely také v obytných domech i mužských a ženských hrobech po celém Egyptě a Núbii.

Jelikož Hathor byla navíc patronkou Východní pouště a Sinaje, a tudíž ochránkyní expedic, které tam směřovaly, aby získaly potřebný galenit, tyrkys a měď, lze v jejích tamějších svatyních objevit právě takové votivní stojící terakotové sošky nahých žen, někdy navíc zdobené amulety a fajánsovými perlami a zavinuté do pruhu lněné látky. Účelem takových plastik byla prosba dotyčné ženy (účastnice výpravy) o zajištění plodnosti, narození zdravého potomka a o jejich společné blaho.

Tetování v období Nové říše

Z doby Nové říše (asi 1543–1080 př. n. l.) se dochovala znázornění tanečnic a hudebnic, které mají na stehně malou stylizovanou podobu boha Bese. Jednalo se o ochranného trpasličího boha s korunou ze vztyčených pštrosích per na hlavě, s dlouhými vlasy, téměř lvím obličejem, mohutným plnovousem a vyplazeným jazykem.

Bes byl oblíbeným a hojně uctívaným ochráncem rodiček, dětí a domácností a bohem hudby a tance. Zaručoval plodnost a odvracel zlo. Etymologie jeho jména je také spatřována v egyptském slově besa, „střežit, chránit, hlídat“. Symbolika Besovy podoby na stehnech zmíněných žen je tedy zřejmá. To, že jde výhradně o tanečnice a hudebnice, je dané prostě tím, že právě ony byly na rozdíl od jiných žen zobrazované s obnaženýma nohama. Otázkou však zůstává, jakým způsobem byla Besova podoba na stehnech žen provedena. Tetování je jen jednou z možností.

Čtyři tetované mumie z Dér el-Bahrí jako jediný důkaz

Jediným spolehlivým a přesvědčivým důkazem tetování ve starém Egyptě zůstávají tetované mumie, a těmi jsou pouze ony zmíněné čtyři z Dér el-Bahrí, které pocházejí z faraonských dob. Pro úplnost však musíme ještě zmínit tetovaný fragment ženské mumie, který nalezl při výzkumu núbijského pohřebiště poblíž vesnice Kubánu (hrob č. 271 v pohřebišti 110) britský egyptolog Cecil M. Firth již r. 1910.

Toto pohřebiště, které 100 km jižně od Asuánu pohltily vody Násirova přehradního jezera, náleželo núbijské kulturní skupině C, jejíž lidnaté, útočné a velice obávané kmeny obývaly oblast mezi 1. a 2. nilským kataraktem v období přibližně 2200–1500 př. n. l. Egypťané se s nimi při své expanzi na jih pravidelně střetávali a není divu, že právě v Kubánu vybudovali mohutnou pevnost, zvláště když odtud vedla hlavní přístupová cesta ke zlatým dolům ve Wádí Allákí.

Nicméně nalezená mumie blíže neznámé příslušnice jednoho z kmenů této núbijské kulturní skupiny měla na břichu vytetované tečky a čárky seřazené do geometrických obrazců (trojúhelníků a kosočtverců), které se podobají tetování čtyř žen z Dér el-Bahrí a dekoraci dobových plastik nahých žen z Egypta a Núbie. Núbijské kulturní skupině C náleží i zbytky mumifikovaného těla 30–50leté ženy, nedávno objevené v hornoegyptské Hierakonpoli (dnešním Kóm el-Ahmaru). Opět jde o tetování sestávající z teček a čárek na dochovaném ženině levém boku, hrudi, paži a ruce.

Tetování ve stylizované podobě boha Besea na stehnech tanečnic a hudebnic, podle L. Keimera, 1948.

Tetování ve stylizované podobě boha Besea na stehnech tanečnic a hudebnic, podle L. Keimera, 1948.

Zdroj: VACHALA, Břetislav, 2012. Tetování ve starém Egyptě – hledání boží ochrany a krásy : časopis Vesmír 2012/10