fbpx

Taharka

Pianchi a Šabaka vydláždili cestu druhému největšímu faraonovi této dynastie – Taharkovi. Taharka během své vlády střídal svá sídla – buď využíval Théby (Vaset) nebo Memfidu (Mennofer). Obnovoval a stavěl chrámy, snažil se, aby byl Egypt prosperujícím a uvnitř zkonsolidovaným státem.

Taharka měl také štěstí – v šestém roce jeho vlády byla Núbie zasažena abnormálně vydatnými dešti, které vedly k velmi mohutným záplavám v okolí Nilu. Velká záplava (ale ne likvidační) vedla k velké úrodě pěstovaných rostlin. Na stéle v jednom chrámu nechal Taharka vytesat tento nápis: “Naplnil jsem všechny sýpky a zásobil obětní stoly bohů, země byla požehnána, jako bývala za vlády Usira, že ráno každý dlouho spal a nenaříkal při každé příležitosti, pravdou se řídila správa a lež byla přibita k zemi.”

Taharka a jeho boj s Asýrií

Rozkvět země za vlády Taharky ale zastavil vzestup Asýrie.  Asyrský král Sargon II. za vlády 24. dynastie dobyl všechny sousední říše. Během vlády Taharky se na podobné tažení vydal Sargonův nástupce Sinacherib. Taharka poskytl východním sousedům Egypta vojenskou pomoc a zachránil Jeruzalém a Šalamounův chrám před útokem Asyřanů. Tento čin je zaznamenán dokonce ve Starém zákoně.

Sinacheribova armáda se po počátečních úspěších ale nečekaně stáhla. Hérodos říká, že “asyrské vojsko zaplavilo v noci velké množství myší, které jim rozhryzaly toulce, tětivy luků a držadla štítů, takže druhý den beze zbraní utekli a mnoho jich zahynulo.” Je možné, že se vojáci nakazili morem, který potom celé vojsko zdecimoval. Symbolem moru byla ve starém Egyptě právě myš.

Asarhaddon, který zavraždil Sinacheriba, podnikl proti Egyptu přímý útok. Kolem roku 670 př. n. l. porazil v několika bitvách mnohem slabší egyptská vojska a dostal se až k Mennoferu. Taharka se stáhl na jih a za dva roky se zmocnil Mennoferu, kde obnovil svou vládu. Část Dolního Egypta se ale stále nacházela pod nadvládou Asyřanů.

V roce 667 př. n. l. do Egypta vpadl nový asyrský král Aššurbanipal. Taharka byl donucen před asyrskou armádou ustoupit až do Napaty, hlavního města Núbie. Egyptským faraonem ale zůstal až d své smrti v roce 664 př.n.l.

Taharka - vlevo jeho pyramida, dole Šalamounův chrám a Gebel Barkal

Taharka – vlevo jeho pyramida, dole Šalamounův chrám a Gebel Barkal

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Cookie nevyužíváme k rozesílání reklamních emailů, letáků nebo vedení reklamních kampaní na sociálních sítích.

Zavřít