fbpx

Ptolemaios I. Sótér, někdejší generál Alexandra Velikého, si vydobyl vládu v Egyptě a založil dynastii, která vládla Egyptu 300 let. Jeho syn Ptolemaios II. Filadelfos vládl Egyptu mezi lety 283 a 246 př.n.l. a prostřednictvím makedonského krále Antigona Gonata získal silný oddíl keltských bojovníků z Řecka a začlenil je do své armády. Tak se objevili první Keltové v Egyptě.

Keltové – napřed spojenci, pak vzbouřenci

Ptolemaios II. měl bratra jménem Magas a ten se proti němu vzbouřil ve snaze získat trůn faraónů pro sebe. Snad právě to byl důvod, proč Ptolemaios II. přijal do svých služeb Kelty – nedůvěřoval vlastním jednotkám a obával se zrady. Ptolemaios díky 4000 Keltů svého bratra porazil, ale ten utekl a pak se Keltové vzbouřili. Vzpoura umožnila Magovi získat čas a upevnit svou pozici v Kyrenaice, původně řecké kolonii v Libyi.

Cílem keltské vzpoury bylo zmocnit se pokladnice egyptských faraónů. Což je úmysl vypovídající o šílené odvaze – 4000 Keltů proti celému Egyptu. Ptolemaios II. je porazil nechal přeživší dopravit na pustý ostrov v deltě Nilu kde měli pomřít hlady (řada z nich zde zvolila sebevraždu).

Ptolemaios nechal razit mince s obrazem keltského štítu a byl postaven dokonce památník na oslavu tohoto vítězství, z toho zůstaly jen zlomky (dvě hlavy Keltů a tělo padlého bojovníka). Celý monument znázorňoval scénu z hromadné sebevraždy a musel být nádherným dokumentem o keltských válečnících.

Keltové jako součást egyptské armády

Ptolemaios III. Euergetés nastoupil na egyptský trůn v roce 247 př.n.l. a v najímání Keltů do egyptské armády pokračoval. A tak se keltští válečníci zůčastnili invaze do Sýrie roce 245 př.Kr, kdy Egypťané porazili Seleuka, postupně se zmocnili Antiochie, Mezopotámie, Babylónu, Médii a většiny Persie.

Když Egyptu vládl Ptolemaios IV. Filopatór (222-205 př.n.l.) byl keltský prvek v egyptské armádě velmi silný. Skupiny Keltů se usazovaly v Egyptě i s ženami a dětmi, snad docházelo i k míšení s místními obyvateli. Na nekropoli v Hadře bylo nalezeno několik jejich hrobů s malovanými náhrobními kameny. Čtyři tisíce těchto “naturalizovaných” egyptských Keltů bojovalo v bitvě u Rafie v roce 217 př.n.l. mezi Egytpem a Antiochem II. Velikým.

Antiochos měl dvacetisícové vojsko, v němž bylo taktéž mnoho keltských žoldnéřů, a s egyptskou armádou se utkal na hranicích mezi Palesitnou a Egyptem. Ptolemaiovo vojsko mělo 25000 mužů, kde mimo 4000 “domácích” Keltů bylo ještě 10000 Keltů najatých v Thrákii. Když divocí Keltové zaútočili, syrské falangy se začaly rozpadat. Keltové cítili vítězství a zuřivě napadali syrské vojáky, kteří se brzy dali na útěk. Zachránilo se jen 2000 mužů, ostatní padli, či byli zajati.

Poslední stopa Keltů v Egyptě

Poslední svědectví o Keltech v Egyptě máme z let 186/185 př.n.l. kdy byl faraonem Ptolemaios V. Epifanés. Ptolemaiovi bylo pouhých pět let, když nastoupil na trůn, a než dosáhl zletilosti, Egypt špatně spravovali regenti. Makedonskému králi Filippovi a Antiochovi ze Sýrie se společně podařilo připravit Egypt o všechny pozice v Evropě a v Asii. Antiochos provdal svou dceru Kleopatru za nezletilého egyptského faraona. Značné nepokoje panovaly i potom co se Ptolemaios V. ujal vlády. Vzpoura v Horním Egyptě v roce 186/185 jej přiměla poslat vzhůru údolím Nilu poslední armádu keltských žoldnéřů.

Keltové postupovali za bojů podél toku Nilu až došli k hrobce faraona Setiho I., který vládl Egyptu před rokem 1400 př.n.l. Zde v malé Hórově svatyni zanechali čtyři keltští vojáci nápis na zdi. “My Thoas, Kallistratos, Acannon a Apollonios z Galaťanů jsme sem přišli a tady jsme ulovili lišku.” Čtyři keltští bojovníci sloužící v armádě Ptolemaia V. si při potlačování vzpoury v Horním Egyptě jednoduše udělali čas, navštívili chrám a zde ulovili asi šakala, kterého si spletli s evropskou liškou, kterou znali ze své vzdálené domoviny. Psali čistou řečtinou, i svá jména psali v pořečtěné podobě. A tímto keltským nápisem psaným řecky na stěně hrobky dávno mrtvého faraona mizí Keltové v Egyptě z historických záznamů.

Zdroj: První tisíciletí keltských dějin