Ptolemaios II. Filadelfos byl synem Bereníké, druhé manželky Ptolemaia I., který ho v roce 285 př.n.l. přijal za spoluvladaře. Od svého otce převzal Ptolemaios II. mocnou a prosperující říši a za své dlouhé (téměř čtyřicetileté) vlády její stav ještě zlepšil.

Tak jako jeho otec respektoval i Ptolemaios II. egyptské tradice, ale podstatně víc podporoval všechno řecké. Potvrdil privilegia egyptských kněží, ale současně zvýhodnil postavení řeckých osadníků. Přiděloval chrámům půdu, ale ještě ve větším rozsahu ji poskytoval řeckým přistěhovalcům a svým řecko-makedonským veteránům.

Ptolemaios II. a Arsinoé II.

Arsinoé II.V roce 278 př.n.l. se Ptolemiaos II. oženil svou o osm let starší vlastní sestrou Arsinoé II., která byla nejdříve provdána za Lýsimacha. Ve prospěch svých tří synů nechala popravit jeho syna z prvního manželství. Po Lýsimachově smrti utekla do makedonské Kassandrey a byla krátce chotí svého nevlastního bratra Ptolemaia Kerauna. Pak si teprve vzala Ptolemaia II. a oba se nechali uctívat jako božští sourozenci. Tím byl v dynastii zaveden incest jako princip, stejně jako brutální odstraňování politické konkurence.

Posílil egyptské panství a využíval současného oslabení seleukovské Sýrie. Egypt v té době zahrnoval kromě části syrského území Fénicii a Arábii, Etiopii, Kyrenaiku, význačné oblasti v Malé Asii i některé ostrovy v Egejském moři. Ptolemaios II. se snažil pro Egypt získat přední místo mezi helénistickými státy a Egypt tak v době svého vrcholného rozmachu ve 3. stol. př.n.l. připomínal námořní impérium, závislé na síle a pohyblivosti loďstva. Hlavní překážku spatřovali Ptolemaiovci v Seleukovcích. Napětí mezi nimi přerostlo v řadu válečných konfliktů známé jako syrské války.

Ptolemaios II. vystihl mezinárodní význam sílící římské moci. Výměna diplomatických poselstev mezi Římem a Egyptem, k níž došlo roku 273 př.n.l., vytvořila základ přátelských politických kontaktů, které posilovaly Egypt i Řím v jejich poměru k Makedonii a Sýrii.

Ptolemaios II. Filadelfos