fbpx

V období Nové říše se stal Egypt mocnou a výbojnou zemí – dobýval Núbii a současně vedl válku na Blízkém východě. Od dob Thutmose III. začali faraoni podnikat vojenská tažení, aby upevnili moc nad Východem. Hlavním nepřítelem Egypta bylo tehdy mitannské království, které se nacházelo na severu Sýrie. Pro Egypt bylo z politického i ekonomického hlediska nutné upevnit svou vládu nad územím sahajícím od Palestiny až na Kavkaz. To by mu umožnilo ovládnout foinícké pobřeží a hlavní karavanní cesty vedoucí do Mezopotámie.

Mitannské království (Mittani) se rozkládalo v severní Mezopotámii a severovýchodní Sýrii, kde bylo jejím centrem údolí řeky Chábur. Údajně ho založili přední churritští a árští válečníci, kteří přišli z oblasti Kaspického moře. Tyto národy indoevropského původu si podrobily původní obyvatelstvo, které se zabývalo zemědělstvím. Vzniklo na území, které dobylo v Chammurapiho Babylónii. Nacházelo se jižně od Kavkazu na horním toku řeky Tigrid a postupně se rozšířilo na oblast mezi řekami Eufratem a Tigridem.

Největšího rozmachu dosáhlo Mitannské království (Mitanni) v 15. století př.n.l. Aby Mitanni v této oblasti uchovalo svou nadvládu, hodlalo zaplést Egypt do místních válek, které ale neměly překročit hranici Sýrie, kde by již ohrožovaly hranice království. Proto bez výčitek – a nutno uznat, že velmi dovedně – podněcovalo spory mezi asijskými knížectvími a Egyptem a často měnilo spojence.

Mitannské království x Thutmose III.

Egyptskou nadvládu v této oblasti začalo Mitanni ohrožovat kolem roku 1510 př.n.l. za vlády Amenhotepa I. Když nastoupil na egyptský trůn Thutmose III. musel potlačit vzpouru asijských knížectví, která vytvořila koalici pod vlivem Mitanni. Thutmose tak podnikl první ze sedmnácti tažení proti Mitanncům. Dobyl Palestinu, získal Gazu a Tyr a později se zmocnil také měst jižně od Halabu.

Během následujících čtyř tažení vybudoval pevnosti podél středomořského pobřeží. Každý rok podnikal kontrolní cestu na porobená území, při které vybíral tributy a zabavoval úrodu obilí. Při šestém tažení se dostal po moři do Sýrie, došel až ke Kadeši a celou oblast vyplenil, následující rok při sedmém tažení si podrobil foinícké přístavy.

Protože chtěl pokračovat ve výbojích, musel se s Mitannci utkat v otevřené bitvě. K tomu ale potřeboval překročit řeku Eufrat a proto nechal vybudovat rozsáhlou flotilu člunů. Překročil pak řeku Orontes a po ní i Eufrat a dostal se tak konečně k branám Aleppa – mitannské bašty. Po jejím dobytí byly Babylon, Aššur a celá chetitská říše vydány faraonovi na milost a nemilost. Během dalších devíti vojenských tažení se marně pokoušel oslabit mitannská vojska v severní oblasti Naharina. Jeho poslední tažení na téměř deset let uzavřelo spory mezi Mitannci a Egypťany.

Mitanni x Amenhotep II.

Thutmose vystřídal na trůně jeho syn Amenhotep II., který se vyznačoval mimořádnou silou. V Sýrii podnikl tři tažení – cílem prvního bylo potlačit vzpouru Asiatů. Během tohoto tažení došel až k hranicím Mitanni, jehož knížata prosila faraona, aby je nechal „alespoň dýchat“. Další dvě už byla namířena přímo proti Mitanni, ale skončila neúspěchem a ztrátou území mezi řekami Orontes a Eufrat.

Dříve nepřátelé, nyní spojenci

Po Amenhotepovi II. nastoupil na trůn jeho syn Thutmose IV. a vztahy mezi Egyptem a Mitannni nabraly nový směr. Mitannci se pokusili s bývalým nepřítelem sblížit, neboť se ocitli v ohrožení od nově vzniklé chetitské říše, která se zatím věnovala zejména válkám v Anatólii. A byl tu ještě jeden nepřítel – Asyřané na východě.

Mitannci tedy uzavřeli s Egyptem smlouvu na základě které přenechali Egyptu Palestinu a část středomořského pobřeží výměnou za severní část Sýrie. Thutmose IV. pro zpečetění spojenectví požádal o ruku jednu z dcer mitannského krále Artatamy I.

Také Amenhotep III. pokračoval v této politice svého otce. Byly nalezeny tabulky s diplomatickou korespondencí Amenhotepa III. i Amenhotepa IV. – Achnatona s vládci Babylónie, Asýrie, chetitské říše a království Mitanni. Amenhotep III. stvrdil sňatkem s Taduchepou – dcerou Tušratty – spojenectví mezi Mitanni a Egyptem.

Situace byla ale pro Mitanni kritická – ani toto spojenectví je neuchránilo před chetitskou říší. Chetité, kteří bylo dříve podřízení Mitanni, pod vedením krále Šuppiluliuma I. si během dvou vojenských výprav podrobili celé území Mitanni a vnutili jejímu králi vazalskou smlouvu. Definitivně zaniklo kolem roku 1355 př.n.l., když Chetité dobyli hlavní město Vaššukkanni.