fbpx

Bitva u Issu v roce 333 př. n. l. byla prvním přímým střetem makedonského krále Alexandra Velikého a perského velkokrále Dareia III.  V bitvě u Gráníku, která se konala rok před touto bitvou, podlehlo Alexandrovi perské vojsko a řečtí žoldnéři ve službách perských satrapů.

Alexandr po bitvě u Gráníku postupoval podél západního pobřeží Malé Asie do perského vnitrozemí. V Tarsu se Alexandr doslechl o tom, že Dareios shromažďuje obrovské vojsko. Alexandr musel zabránit tomu, aby se Dareiovo vojsko spojilo s perskou flotilou, která stále ještě operovala ve Středozemním moři. Pokud by se totiž Dareios s flotilou spojil, odpadly by Peršanům problémy se zásobováním a zároveň by se Dareios mohl vylodit v týlu Alexandrovy armády.

Přípravy na bitvu

Alexandr vyslal Parmeniona s 15 000 muži napřed, aby obsadil horské průsmyky na hranicích Sýrie a Kilíkie, dříve než jich dosáhnou Peršané. Alexandr vyčkával s hlavní částí vojska v Tarsu a když Parmenion úkol splnil, vyrazil Alexandr se svým vojskem k Issu.

V listopadu postoupilo perské vojsko z Babylonie do Sýrie. Dareios postupoval se svojí velkou armádou směrem k Issu. Postupoval severnější cestou, protože věděl, že Parmenion ovládá syrské průsmyky. Všem nemocným a zraněným vojákům, které zde zanechal Alexandr, nechal usekat ruce. Dareios se ocitl v týlu Makedonců, čímž je odřízl od jejich zásobovacích linií a vydal se je ihned pronásledovat.

Když se Alexandr dozvěděl, že má Dareia v zádech, přikázal vojsku okamžitý návrat zpět do Issu. Bitevní pole bylo z topografického hlediska sevřeno z jedné strany vysokými horami a z druhé Středozemním mořem. Peršané tak nemohli zcela využít své početní převahy, což bylo pro Alexandra velmi výhodné.

Průběh bitvy u Issu

Většinu své jízdy umístil Alexandr na pravé křídlo, odkud také velel celé bitvě. Jádro makedonské sestavy tvořila falanga, na jejímž levém okraji blízko k moři zaujala postavení Parmenionova jízda a pěchota.

Dareios poslal svoji těžkou jízdu na pravou stranu proti Parmenionovi, neboť zdejší rovinatý terén byl jako stvořený pro útok jízdy. Střed perské linie byl obsazen řeckými žoldnéři. Vlevo měla působit tradičně jen lehce ozbrojená perská pěchota.

Bitva u Issu byla zahájena perskou jízdou, která překročila řeku a napadla Parmenionova vojska. Alexandr s těžkou makedonskou jízdou vyrazil vstříc nepříteli s cílem prorazit mezi lehkou perskou pěchotu. Ta pod náporem skutečně povolila, ale nedala se na ústup a pokračovala v boji. Alexandr se postupně probojoval až do těsné blízkosti Dareia, který z bitvy uprchl.

Alexandrova falanga překročila dravou horskou řeku Pinaros, přitom ale došlo k narušení formace. Toho využili Řekové ve službách Dareia a uštědřili Makedoncům citelné ztráty. Také Parmenionova situace začínala být vážná. Perská jízda zde zatlačila Alexandrovu peloponéskou jízdu a jeho řecké spojence. Alexandr poslal Parmenionovi na pomoc svoji jízdu, ale perské jezdectvo zastavilo svůj postup až ve chvíli, kdy vidělo králův útěk. Prchající nepřátelskou pěchotu nařídil Alexandr zmasakrovat.

Důsledky bitvy u Issu

Vítězstvím u Issu se Alexandr zmocnil celé západní poloviny perské říše. Jeho sen o ovládnutí Asie se začal blížit svému naplnění. Když mu Dareios III. výměnou za propuštění jeho rodinných příslušníků nabídl přenechat vládu nad územím za řekou Halys a věčné spojenectví mezi oběma říšemi, Alexandr jeho návrh bez váhání odmítl.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Cookie nevyužíváme k rozesílání reklamních emailů, letáků nebo vedení reklamních kampaní na sociálních sítích.

Zavřít