Z Avaris (Tell ed-Daby) máme doklady, že již na počátku 13. dynastie zde působila komunita Asijců. Je to však jediný přesvědčivý archeologický důkaz o populaci Asijců v rámci Egypta ze Střední říše. V soudobých textech se objevují zmínky o „táborech asijských dělníků“.

Počátky v 1. přechodném období

Je pravděpodobné, že nejstarší sídliště v Avaris (Tell ed-Dabě), pocházející z Prvního přechodného období, bylo úmyslně postaveno jako součást obranného systému, který měl zajistit východní hranici. Během 12. a 13. dynastie se sídliště velmi rozrostlo a jednu jeho část osídlili Asijci. Neegyptská povaha komunity je patrná z rozvržení domů (které jasně odkazuje na syrský model) a ze skutečnosti, že hroby byly začleněny do obytné části, místo aby byly umístěny na pohřebišti vně sídliště.

Rozdíly lze pozorovat nejen v materiální kultuře, definované keramikou a druhy zbraní. Dále také v pohřbívání, které zahrnuje směsici egyptských a palestinských rysů. Ze zlodějské jámy prokopané do kaple jedné hrobky pocházejí fragmenty nadživotní vápencové sochy sedícího muže s vrhací tyčí v ruce. Umělecký styl a oblečení nejsou egyptské, rozměry však naznačují, že se jednalo o osobnost velké důležitosti. Je ironií osudu, že nejlepší paralelu k této soše představuje malá dřevěná figurka asijské ženy s dítětem, nalezená v jedné hrobce ze Střední říše v Bení Hasanu.

Kultura v Avaris (Tell ed-Dabě)

Kultura lidu z Avaris (Tell ed-Daby) se rychle vyvíjela. To nám umožňuje charakterizovat každou vrstvu po stránce architektury, pohřebních zvyklostí, keramiky, železný i jiných výrobků, ale současně se objevuje otázka, pro a jak docházelo k takovému kulturnímu mísení a tak rychlému vývoji. Avaris (Tell ed-Dabaa) nám poskytla stovky artefaktů, které lze zařadit do dobře známého období II A-C střední doby bronzové v Syropalestině. Tento materiál se vyskytuje v devíti vrstvách (H-D/2), jejichž horní a dolní hranici spojil rakouský archeolog Manfred Bietak s vládami dvou egyptských králů, a to s vládou Amenemheta IV. (1786-1777 př.n.l.) a Ahmose (1550-1525 př.n.l.).

Počáteční expanzi Avaris (Tell ed-Daby) dočasně pozastavila epidemie. Na několika místech této lokality nalezl Bietak velké společné hroby, v nichž bylo uloženo množství těl bez viditelných známek obřadu. Později, od vrstvy F dále, naznačují typy sídlišť i hřbitovů méně rovnostářskou společnost než dříve. Velké domy obklopené menšími, propracovanější budovy spíše uprostřed sídliště než na jeho okraji, služebníci pohřbení před hrobkami svých pánů, to všechno poukazuje na nadvládu bohaté elitní skupiny.

Avaris – hlavní město Hyksósů

V tomto okamžiku historie města začíná být zřejmé, že je totožné s písemně doloženým hlavním městem Hyksósů Avaridou. Byly zde nalezeny dva vápencové sloupky dveří, na nichž je jmenován „dobrý bůh, pán obou zemí, vlastní syn Reův, Nehesej„. Na popsaných fragmentech z Tell el-Habua, Tanidy a Tell el-MuKdamu nalézáme další tituly a přídomky tohoto muže, „oblíbence Sutehova, pána Avaridy, nejstaršího královského syna“.

Poslední přídomek je titul naznačující vysokou vojenskou hodnost, neznamená však, že jeho držitel byl skutečně „synem krále“. Zmínka o bohu Sutehovi dokládá, že jeho kult zde byl již zaveden a že byl místním bohem Avaridy, jako byl Amon ochranným bohem Théb (Vesetu). Sutehův kult se mohl vyvinout smísením již existujícího kultu z Héliopole s kultem severosyrského boha Baala-Sápána, který sem zavlekli Asijci.

Avarida

Plán historické krajiny v Tell el-Dabě (hlavní město Hyksósů)