fbpx

Théby (Vaset) byly hlavním městem za vlády faraonů 17. dynastie a 18. dynastie. Zůstalo to tak až do vlády Amenhotepa IV. / Achnatona. O 15. a 16. dynastii (hyksóské) toho mnoho nevíme. Mnohem více víme o devíti králích patřících (podle Ryholta) do 17. dynastie. Antef VI. a Antef VII. byli bratři a je možné, nikoli však prokázané, že jejich otcem byl Sebekemsaf II. Turínský papyrus jejich jména neuvádí, jelikož odpovídající část byla odříznuta již ve starověku. Objevují se však v jiných seznamech králů z Théb (Vasetu).

Královské stély se dochovaly znovu použité v pozdějších stavbách a vykopávky poskytly cenné předměty z jejich hrobek. V úkrytu královských mumií v Dér el-Bahrí byla nalezena těla Sekenenre Taa (asi 1560), jeho manželky Ahhotepy a snad jeho matky, královny Tetišeri. Kuriozní je zlodějský popis hrobky krále Sebekemsafa II. a jeho manželky, která byla neporušena ještě o 600 let později ve 20. dynastii.

Poslední dynastie pod nadvládou Hyksósů

Tito vládcové Théb zřejmě vládli ve stejné době jako hyksóská 15. dynastie, nemáme však žádný pevný bod, podle nějž by bylo možné datovat počátek 17. dynastie. Její konec je vyznačen smrtí Kamose ve třetím roce jeho vlády. Pokračující vojenský étos té doby je ilustrován oblíbeností vojenských titulů jako „velitel panovníkova mužstva“ a „velitel městského oddílu“. Vypovídají o obranném seskupování vojenských jednotek kolem panovníka a potvrzují důležitost místní domobrany organizované v jednotlivých městech. Nestabilita zůstala pro Horní Egypt charakteristickou po zbytek tohoto období.

Rahotep, zakladatel 17. dynastie, se chlubí obnovou chrámů v Abydu (Abedžu) a Koptu. Nápis Sebekemsafa II. dokládá, že vyslal výpravu sto třiceti mužů do Wádí Hammámátu. Zdejší lomy byly součástí thébského území a počet vyslaných pracovníků nemůže být srovnáván s tisíci mužů, kteří byli do wádí vysláni za 12. dynastie.

Odříznuté Théby

Théby (Vaset) byly odříznuté od Dolního Egypta a byl jim odepřen přístup do střediska písařské vzdělanosti v Memfidě (Mennoferu). Tato střediska a jejich archivy nebyly zničeny a mohly vzkvétat i za vlády Hyksósů, ale Thébané s nimi nemohli udržovat kontakt, což si snad vynutilo nové sestavení textů potřebných pro důležité pohřební rituály. Jednou z prvních sbírek zaříkadel, kterou známe pod názvem Kniha mrtvých, pochází z 16. dynastie, z rakve královny Mentuhotep, manželky krále Džehuteje.

Pohřební kultura v Thébách (Vasetu), ochuzená o dřívější prameny, se vyvíjela i v jiných směrech. Velké pravoúhlé rakve z cedrového dřeva byly nahrazeny hrubě tvarovanými antropomorfními rakvemi ze dřeva sykomory, zdobenými malovanými vzory s pery, ale v tak hrubém a osobitém stylu, že žádné dvě z nich nejsou stejné. Tento rys prozrazuje neškolenost v kdysi přísných konvencích pohřebního umění, které bylo v té době také zřejmě méně žádáno. Některé rakve však prozrazují, že v několika thébských dílnách se udržela tradice výroby rakví ze Střední říše až do 18. dynastie.