Na konci vlády 6. dynastie došlo ke společenskému a politickému rozkladu. To vedlo k zásadnímu oslabení moci v Memfidě (Mennoferu). Toto období rozkladu nazývané jako První přechodné období trvalo více než jedno století a zem byla vydána napospas sociálním nepokojům. Došlo i k několika vpádům cizinců – zejména pak Beduínů. I když o tomto období není příliš informací víme, že narůstala moc krajových vládců a že nomarchové (guvernéři krajů) vládli na svém území prakticky neomezeně. Došlo v podstatě k rozdělení Egypta – severní a střední část ovládali panovníci herakleopolského původu (9. a 10. dynastie) a jižní část ovládali panovníci z Théb (Vesetu), kteří tvořili 11. dynastii.

Dlouhá vláda Pepi II. – počátky problémů

Problémy začaly za vlády Pepi II. Tento faraon, který vládl neuvěřitelných 94 let zůstal na trůně i v pokročilém věku. V pokročilém věku už ale situaci neměl zcela pod svou kontrolou. Jeho syn Merenre si vlády moc neužil a po něm začala vládnout Neitokret – první žena na egyptském trůně. Druhou byla až za několik set let Hatšepsut. Ani Neitokret však nebyl schopna situaci zvrátit.

7. dynastie podle egyptského historika Manetha zahrnovala 70 faraonů, kteří dohromady vládli 70 dní. To jen dokazuje, jaký zmatek v zemi musel být. Ani 8. dynastie na tom není o moc lépe. Manetho uvádí seznam faraonů této dynastie, který lze jen velice těžko analyzovat. Objevují se v něm Neferkare, Ibi – jeho pyramida byla nalezena v Sakkáře – a Neferkauhor.

Můžeme předpokládat, že devátá a desátá dynastie vládly současně se začátkem 11. dynastie. Zatímco 9. a 10. dynastie působily v Hérakleopoli, 11. dynastie vládla v Thébách (Vasetu). 9. dynastii založil jistý Chetej, hérakleopolský král, který si dělal nároky na celý Egypt. Po jeho smrti následovalo několik faraonů, jeden z nich se jmenoval opět Chetej, další Neferjare, jiný Merikare …

Od 10. dynastie vládli hérakleopolští panovníci současně s 11. dynastií, kterou pravděpodobně založil Antef I. a která vládla v Thébách (Vasetu). Jakýmsi „nárazníkovým pásmem“ ve výpadech obou dynastií se stala oblast Abydu (Abedžu), což vedlo k rozsáhle devastaci královského pohřebiště Archaické doby, které se zde nacházelo. Thébská dynastie byla bojovnější a za vlády Mentuhotepa II. se jí podařilo hérakleopolskou dynastii porazit a po dlouhé době nastolit opět řád a sjednotit Egypt. Byl to začátek období Střední říše.

První přechodné období a „Thébská nadvláda“

V období Staré říše byly Théby (Vaset) provinčním městem. Z pohřebních stél na rozsáhlém hřbitově v Tárifu na západním břehu Nilu přímo proti chrámu v Karnaku víme o řadě představených kněží pověřených dozorem nad místními záležitostmi i v ranném fázi Prvního přechodného období. Po řadě hodnostářů získal moc nomarcha Antef, který spojil postavení „velkého správce thébského nomu“ s dalším úřadem – „představeného kněží“. Krom toho se pyšnil také titulem „králův důvěrník v úzké bráně jihu“ (tedy na Elefantině) a titulem „velký správce Horního Egypta“.

Tento nomarcha Antef je pravděpodobně totožný s „Antefem Velikým, synem Ikma“, kterému dokonce faraon Senusret I. nechal v chrámu v Karnaku postavit sochu. Navíc se o něm zmiňuje seznam králů na stěnách „kaple královských předků“ Thutmose III. v Karnaku zmiňuje jako o „knížeti Antefovi“, předkovi 11. dynastie.