Kartuš Pianchi„Černý faraon“ Pianchi byl vládcem Núbie a sám sebe považoval za dědice velkých králů zlatého věku. Postupně rozšiřoval své království, až se mu podařilo postupně ovládnout téměř celý Egypt. Byl velkorysým faraonem a udatným válečníkem, novým sjednotitelem Obou zemí a „synem Amonovým“.

Pianchi vystřídal v roce 745 př.n.l. na trůně svého otce Katšu a prvních deset let rozšiřoval své území směrem na sever a brzy kontroloval celý Horní Egypt.

Věrolomný Tefnacht

Na severu země v tehdejším hlavním městě Sajích vládl Tefnacht. Ten se snažil sjednotit pod svou vládu nomy v deltě. Sezval proto všechny představitele Horního Egypta a přesvědčil je, aby se s ním spojili. K této koalici se přidala i města Hérakleopolis a Hermopolis. Tefnacht se snažil získat spojence také ve středním Egyptě s cílem zmocnit se celé země.

Když se Pianchi dozvěděl, že se proti němu chystají severní armády, zachoval se jako velký stratég. Z dálky sledoval koaliční vojska, nechal je dojít až k Hérakleopoli a potom dal svým vojskům rozkaz zablokovat nepřítele ve městě. Vojákům doporučil, aby neútočili v noci, vedli boj jen z dálky a čekali na posily pěchoty a vozby. Protože vojáci jeho pokyny splnili, podařilo se Tefnachta s jeho spojenci porazit. Podařilo se jim sice uprchnout do Hermopole, ale i tam byli obklíčeni a utrpěli další porážku.

Pianchiho pochod na sever

Pianchiho armáda udatně bojovala a panovník se rozhodl, že je čas odebrat se na sever. Pianchi opouštěl hlavní město Napatu v čele početné armády bez spěchu, protože věděl, že čím déle bude obléhání trvat tím bude nepřítel vysílenější. Při cestě se zastavil v Karnaku, kde oslavil nový rok a svátek Opet. Když se dostal k Hermopoli, libyjský král Nimlot mu město předal bez boje a stejně se vzdal také Pefcavejbastet – vládce Hérakleopole.

Pianchi pokračoval a zmocnil se pevnosti, která střežila přístup do fajjúmské oázy a dorazil až do bývalého hlavního města Memfidy (Mennoferu). Zde se opevnili Tefnacht a jeho spojenci, ale Pianchiho vojska byla rozhodnuta město vytrvale obléhat a díky vyspělejší válečnické výzbroji nakonec město dobyli. Pianchi se nyní vydal do Héliopole, kde uctil boha Rea a zopakoval svůj korunovační obřad.

Když se Tefnachtovi spojenci dozvěděli o rychlém pádu Memfidy (Mennoferu), pospíšili si, aby mohli novému pánu přísahat poslušnost. Nedostavil se ale odbojný Tefnacht, kterému se podařilo z obklíčení uniknout a skryl se v močálech delty. Vyslal ale k faraonovi posla a jeho prostřednictvím slíbil, že bude jednat v souladu s příkazy krále. Pianchi se s tímto ujištěním spokojil.

Poté se vrátil do Napaty a spoléhal na to, že politická roztříštěnost  mu postačí k tomu, aby udržel na uzdě případné uchazeče o trůn. Nechal postavit prestižní stavby v Karnaku a Abydu (Abedžu), zároveň ale nechal rozšířit chrám v Gebel Barkalu. Tamní chrám byl od doby faraona Thutmose III. zasvěcen Amonovi a naposled jej zvelebil Ramesse II.

Tefnacht – král delty

Zatím ale v deltě nezahálel Tefnacht, který neustále toužil po moci a pokradmu rozšiřoval svůj vliv až do Memfidy (Mennoferu). Roku 724 př.n.l. se prohlásil prvním králem 24. dynastie a během své vlády upevňoval své postavení. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn Bakenrinef, který stvrdil vládu nad severem Egypta.

Roku 716 př.n.l. zemřel po 31 letech úspěšné vlády Pianchi. Na vlastní přání byl pohřben na nekropoli el-Kurru poblíž Napaty v pyramidě, kterou si nechal postavit podle starobylé faraonské tradice.