Thutmose II. neměl přímého mužského dědice krom syna, kterého zplodil s jednou svou vedlejší ženou Esetou. Po jeho smrti roku 1480 př.n.l. byl tedy faraonem prohlášen právě tento syn – Thutmose III.

Regentství matky a tety Hatšepsut

Kartuš Thutmose III.Thutmose III. byl po smrti otce ještě příliš malý, proto se ujala regentství jeho nevlastní matka a teta – Hatšepsut. Regentství Hatšepsut ale záhy přerostlo ve skutečnou vládu a mladý Thutmose III. tak byl na 22 let odstaven. Není známo, zda byl vychováván mimo královský palác, ale předpokládá se, že pobýval v Memfidě (Mennoferu), kde byla vojenská posádka a kde získal první vojenské zkušenosti.

Thutmose III.Thutmose III. je považován za jednoho z nejvýznačnějších faraonů egyptské historie. Za svou slávu vděčí hlavně vojenským tažením, neboť v této oblasti prokázal mimořádné schopnosti. Za jeho vlády dosáhl Egypt takového územního rozmachu, jaký už žádný z jeho následovníků nedokázal zopakovat.

Egyptská říše sahala od 4. nilského kataraktu až k Eufratu v Malé Asii. Království Mitanni rozkládající se na území Arménie, Sýrie a Asyrské říše chtělo totiž získat území, která podléhala Egyptu. Musel podniknout celkem 17 vojenských tažení, než se mu podařilo v oblasti Předního východu nastolit pořádek.

Thutmose III. – faraon dobyvatel

Thotmose III. se nejprve zmocnil Sýrie a Palestiny a po tři roky tam reorganizoval státní správu. Poté zaměřil své úsilí na několik foinických přístavů, aby získal bezpečnou námořní základnu a vyhnul se tak dlouhé cestě po souši, která by z velké části vedla i pouští.

Po tomto zajištění zahájil osmým tažením ofenzívu proti mitannskému království. Přešel Sýrii, dostal se k Eufratu a nakonec porazil nepřítele v bitvě u Megidda (na území dnešního Izraele).

Toto vítězství bylo tak přesvědčivé, že ostatní nepřátelé (Chetité, Babyloňané a Asyřané) se Egyptu podrobili raději dobrovolně. Byl to velmi mocný, ale také nelítostný. Říkalo se, že vystavuje hlavy svých poražených nepřátel jako lovecké trofeje! Ke konci svého života ještě potlačil povstání v Súdánu. Jeho armáda se tak dostala až ke 4. kataraktu, což se nikomu z jeho předchůdců nepodařilo.

Po jeho smrti nenastal problém s nástupnictvím, protože Thutmose III. nechtěl připustit podobné problémy, jaké zažil sám a proto ještě za svého života zapojil svého nástupce Amenhotepa II. do vlády a tak když roku 1424 Thutmose III. zemřel, ujal se Amenhotep II. moci.