fbpx

Babylonská říše se rozkládala na území Mezopotámie, kde vznikly dva státní útvary – Asyrská říše na severu a Babylonská říše na jihu. Babylon (hlavní město Babylonské říše) se nacházel na levém břehu řeky Eufrat ve starobylé zemi Akkad (stření Mezopotámie). První zmínka o něm je z období 3. urské dynastie (cca 2100 – 2000 př.n.l.). V sumerštině se město nazývalo Ka-dingir-ra a v akkadštině Báb-ilí (oba názvy znamenají „brána Boží“).

V roce 1894 př.n.l. se zde usadil Sumu-abum, velitel jednoho amorejského kmene. Od úpadku města Ur začínaly semitské kmeny útočit na dolní Mezopotámii. Využívaly roztříštěnosti země a budovaly vlastní království, z nichž většina měla jepičí život. Sumu-abum založil dynastii, která vládla tři staletí. Jeho kmen se rychle asimiloval s obyvateli města, převzal usedlý způsob života, kulty i řeč. Babylon se stával křižovatkou cest karavan, které zajišťovaly obchod mezi Indií a středomořskými přístavy.

Babylonská říše rozkvetla za Chammurapiho

V roce 1792 př.n.l. vládl babylonské říši král Chammurapi. Byl v pořadí šestým králem Babylónie a po svém otci zdědil jen malé území – bývalou zemi Akkad. Díky své obratnosti a vojenským schopnostem se Chammurapi postupně zmocnil měst Larsa (1763 př.n.l.), Mari (1759 př.n.l.), Aššúr (1757 př.n.l.) a Ešnunna (1756 př.n.l.). Babylon se tak stal hlavním městem říše, která zahrnovala celou dolní Mezopotámii a část horní Mezopotámie.

Chammurapiho zákoník

Chammurapi

Chammurapi byl silnou osobností a na tom byla postavena jeho vláda. Silná osobnost panovníka a státní správa, která postupně potlačovala pravomoci místních vládců. Chammurapi je spojen s nejstarším zákoníkem na světě. Byl vytesán do dioritové stély klínovým písmem v akkadštině. Stéla má zaoblenou horní část a je vysoká 2,5m. Nad textem je reliéf, kde je zobrazen Chammurapi a sluneční bůh Šamaše, který měl panovníka k sepsání tohoto zákoníku inspirovat. Zákoník upravuje soukromé a veřejné právo, objevuje se zde pravidlo „oko za oko, zub za zub“.

Chammurapiho dílo ale nepřežilo svého stvořitele. Jeho syn Samsu-Iluna (1749 – 1712 př.n.l.) neudržel Sumer, osamostatnila se také Asýrie a navíc musel čelit cizím dobyvatelům – zejména národu Kassitů. O jejich původu ale není příliš informací. Roku 1595 př.n.l. dobyl chetitský král Muršili I. Babylon a ukončil tak nadvládu amorejské dynastie.

Nabukadnezar II. – poslední okamžiky slávy

Poslední okamžik slávy zažila Babylonská říše za vlády Nabukadnezara II. (605 – 562 př.n.l.), který vedl dobyvačnou politiku s cílem vytlačit Egypt z Palestiny a Sýrie. Několikrát pronikl do Judee, zmocnil se Jeruzaléma a odvlekl místní obyvatelstvo. Měl ale slabé následníky a po jeho smrti říše postupně upadala, až se města bez boje zmocnil Peršan Kýros.

V polovině 4. století př.n.l. byla Babylónie jen zuboženou provincií Perské říše. Když do města vstoupil roku 331 př.n.l. pokořitel Peršanů Alexandr Veliký, byl vítán jako osvoboditel. Ten zde také 13. června 323 př.n.l. zemřel.