Italský dobrodruh Giovanni Battista Belzoni se narodil v roce 1778 v Padově. Od dětství se vymykal svou postavou (měřil téměř dva metry) a udivující silou. V šestnácti letech byl Belzoni nějaký čas v Římě, kde zvažoval dokonce vstup do kláštera, ale po příchodu Napoleona uprchl z Itálie, aby se vyhnul povinnému odvodu.

Belzoni se velice zajímal o mechaniku a hydrauliku. Nějaký čas cestoval po Evropě a nakonec se usadil v Londýně, kde se nechal zaměstnat jako pouťový silák v zábavním podniku. Protože měl rád toulavý život, cestoval s cirkusem po celé Evropě.

Giovanni Battista Belzoni – cesta do Egypta

V roce 1814 se Belzoni společně se svou manželkou Sarah nalodil na loď, která směřovala na Maltu. Během plavby na Maltu slyšel vyprávění o Egyptě, nilských záplavách a primitivních zavlažovacích systémech. Belzoni byl přesvědčen o tom, že právě on vymyslel hydraulické čerpadlo, které zachrání zemi faraonů a změnil plány. Rozhodl se zamířit do Egypta, kde chtěl svůj vynález nabídnout místokráli Muhammadu Alimu.

V Alexandrii se Belzoni vylodil 9. června 1815, ale první dny pobytu přinesly zklamání. Trápily ho žaludeční problémy, které musel tajit, protože se obával nařčení z nákazy morem. Jakmile ale nevolnosti ustoupily, odcestoval Giovanni Battista Belzoni do Káhiry. Ale i zde zažil zklamání – nejprve ho zranil ve rvačce turecký voják a potom se setkal s nezájmem Muhammada Aliho o jeho vynález, což byl konec Belzoniho – vynálezce.

V Káhiře se setkal se švýcarským badatelem Burckhardtem a s konzuly Drovettim a Saltem. Britský generální konzul Henry Salt měl pro britské muzeum shromažďovat egyptské památky a papyry a Belzoni na něho velmi zapůsobil. Belzoni dokázal vymyslet takové systémy, díky kterým se mohly těžké předměty bez většího úsilí přemísťovat a tak mu Salt nabídl, aby se podílel na vykopávkách.

Henry Salt pověřuje Belzoniho velkým úkolem

První (a skutečně kyklopskou) prací Belzoniho bylo přemístění kolosální sochy Ramesse II., která byla nalezena v Ramesseu. Při této příležitosti navštívil Belzoni hrobky v Údolí králů a ostrov Fílé. Později přejel do Abú Simbelu a podobně jako Buckhardt konstatoval, že vstup je beznadějně zasypán. Sám sobě slíbil, že se co nejdříve vrátí a jako první pronikne do chrámu, kde se možná ukrývají poklady kdysi do něj uložené.

Vrátil se do Luxoru, kde pracoval na vykopávkách v thébských chrámech. Odhalil celkem 18 soch se lví hlavou a několik sfing. Díky tomuto úspěchu ho Henry Salt pověřil Belzoniho dalším velkým úkolem – vyproštěním chrámu v Abú Simbelu z písku a tak se po roce Belzoni do Núbie vrátil.