Chov dobytka (ale i dalších zvířat) byl významnou součástí egyptského hospodářství. Zvířata se chovala pro maso a kůži, ze které se vyráběly oděvy, ale zvířata také sloužila jako pomocníci při zemědělských pracích. V období Staré říše se Egypťané (kteří už tehdy chovali voly, prasata, ovce, kozy a osly) pokoušeli domestikovat divoká zvířata jako hyeny, gazely a antilopy, ale všechny tyto pokusy skončily nezdarem.

Egyptští vepři měli dlouhé nohy, podlouhlý rypák a špičaté uši. Rolníci je používali dvakrát ročně – v zimě k zatlačování semen do země, v létě k oddělování zrna od plev, které se tehdy provádělo tak, že vepři dupali po klasech ječmene a pšenice. Také kozy se také aktivně zapojovaly do života na farmě – krom toho, že dávaly mléko a maso, pomáhaly i dřevorubcům tím, že žraly listí poražených stromů a nebylo tedy nutné je ručně otrhávat.

Chov dobytka ve starověkém Egyptě

Velký význam měl po celou dobu starověkého Egypta dobytek. Voli sloužili jako pomocníci na polích, protože díky jejich síle byla jednodušší přeprava úrody. Hospodáři si dobytek pečlivě vybírali a vydatně krmili. Protože podnebí neumožňovalo dlouhodobé uchovávání masa, někdy se dobytek před porážkou vykrmoval kuličkami chlebového těsta, zejména pokud bylo potřeba hodně masa. Hovězí maso bylo ale určeno jen pro nejzámožnější vrstvy. Chlév se nacházel poblíž pánova domu a rolníci ze strachu před zloději přespávali často přímo ve chlévě u zvířat.

Ve starověkém Egyptě zaujímal dobytek v hierarchii domácích zvířat výsadní postavení. Býci, voli a krávy byly častým námětem zobrazení v hrobkách, protože symbolicky představovali různá božstva – vzpomeňme jen býka Ápida (obraz životní síly) nebo bohyni Hathoru (bohyni lásky a mateřství).

Býci měli výsostné postavení

Faraon se honosil titulem “Mocný býk”, který naznačoval jeho schopnost přemoct nepřátele a dodávat sílu a odvahu egyptskému lidu. Chov dobytka se v Egyptě rozvíjel už v Archaickém období. Pro Egypťany byl býk nebo vůl vzácným majetkem už jen proto, jaké služby tato zvířata poskytovala při tažení pluhu mokrým bahnem, které přinesly nilské záplavy.

Ve starověkém Egyptě se vyskytovalo několik druhů – na počátku stálo plemeno zebu, které bylo do Egypta pravděpodobně dovezeno z Asie. Býci a voli s dlouhými rohy ve tvaru lyry s bílou srstí, která byla místy zpestřena hnědými skvrnami, patřili k nejrozšířenějšímu druhu a právě toto plemeno nejčastěji inspirovalo umělce při vyobrazení býka Ápida. Z tohoto plemene se později vyvinulo několik vedlejších plemen.

Egypťané šlechtili zvířata

Egypťané se výborně vyznali ve šlechtění zvířat. Skotáci vybírali plemenné býky podle přesných kritérií a holí odháněli nevítané samce, kteří by mohl snížit kvalitu plemene. Svým zvířatům se skotáci snažili sehnat co nejvíce krmiva – krom přirozené pastvy je dokrmovali chlebovým těstem. V údolí Nilu byl pro dobytek dostatek pastvin – ideálním pastvištěm byly močály v deltě, protože tamní vysoký porost představoval prvotřídní píci. Močály se ale hemžily krokodýly a hrochy, které nebylo dobré vyrušovat. Proto skotáci znali obtížné pasáže i místa, kde stádu nehrozilo žádné nebezpečí.

Většina dobytka patřila faraonovi nebo jeho hodnostářům, ale i některým venkovanům se podařilo ušetřit na vola nebo osla, který jim pomáhal při každodenní práci na poli. Aby zlodějům ztížili krádež, používali značkování. Nahnali dobytek na kraj louky, zruční rolníci kus po kuse chytali do lasa, svázali mu nohy a převalili na zem. Zatím ostatní rozpalovali železo, kterým pak na pravé rameno zvířete vypálili značku. Celý tento proces sledovali písaři, kteří zapisovali přesný počet označených zvířat.

Písaři zaznamenávali na papyrus počet kusů ocejchovaného dobytka>

Písaři zaznamenávali na papyrus počet kusů ocejchovaného dobytka.